Dnes je středa 23. srpna 2017

Turecko na rozhraní, volby 7. června rozhodnou

Náhled
03. 06. 2015 21:02 - Jakub Daněk

7. června se konají v Turecku parlamentní volby, které výrazně ovlivní směřování této významné blízkovýchodní země a člena NATO. Po úspěšných ekonomických reformách, které následovaly po krizi v roce 2001, a po politických demokratizačních reformách spojených s přístupovými jednáními s EU se Turecko začalo vracet k omezování svobod a vládě silné ruky. Právě tyto volby mohou rozhodnout, zda vládnoucí AKP získá ústavní většinu k prosazení prezidentského zřízení, nebo jestli posílí opoziční strany ohrožené 10% volební klauzulí. O politické situaci v Turecké republice a blížících se volbách jsme diskutovali s Kamilem Yılmazem, profesorem ekonomie z istanbulské Koç University.

Z turecké historie zdá se vyplývá, že politické elity nejsou schopné udržitelně vládnout v koalicích a vedou tak zemi k vojenským převratům nebo krizím. Co to dokazuje o turecké demokracii a turecké společnosti?

 

Nemyslím si, že tím problémem je, že nedokážou vládnout v koalicích. Je zde hlubší problém vládnutí, který začíná již na úrovni politických stran. Jakmile jednou politické elity získají kontrolu nad vedením strany, samotné strany nejsou schopné změnit toto vedení, když není úspěšné. Pokud jsou úspěšné, jak můžeme vidět dnes, chtějí se stát jediným vládcem v celé zemi. Chtějí být tím jediným, kdo vše řídí, jediným rozhodujícím článkem v rámci strany. Poté chtějí udělat to samé v celé zemi. A co je výsledek? Tato skutečnost pramení z chybějící vertikální dimenze procesu turecké demokratické soutěže. Horizontální dimenze demokratické soutěže víceméně funguje. Všechny strany navzájem soutěží ve svobodných volbách. Voliči si vybírají jednu z nich. Volební systém není tím, co by vedlo k dominanci jedné strany. Ale abych se vrátil zpět k vertikální dimenzi demokratické soutěže. Je to zásadní prvek demokracie v rámci strany, jelikož zaručuje řadovým členům strany moc kontrolovat vedení strany. Současný zákon o politických stranách dává přílišnou moc vedení strany a stranické centrále. Způsobuje, že je téměř nemožné vyměnit neúspěšné vedení strany. To na druhé straně umožňuje úspěšným leaderům zůstat ve vedení navždy a potenciálně se stát jediným vládcem v zemi.

 

 

Proč jsou politická soutěž a občanská společnost v Turecku tak málo rozvinuté?

 

Demokracie je něco, co se musí stát součástí naší kultury. Musí se stát součástí myšlení jednotlivců. Ale turecké společnosti nebylo umožněno, aby žila v demokracii po delší časový úsek. Počínaje coup d'etat v roce 1960 byla turecká demokracie hned několikrát přerušena. Ústava a zákon o politických stranách přijaté po roce 1980 daly veškerou moc centrálnímu vedení stran. V zemi, kde není demokracie součástí kultury, kde není zakořeněná v mysli průměrného člověka na ulici, potřebujete zajistit, aby zákony byly psány tak, že prosadí demokratické myšlenky do praxe. Bohužel současná ústava, zákon o politických stranách a volební zákon byly napsány po coup d’etat v roce 1980 tak, aby limitovaly demokratické svobody tureckých občanů. Zákon o politických stranách z roku 1983 umožňuje politickým elitám kompletně kontrolovat stranu, které vládnou. Navíc pokud se stanou součástí vlády, když vládnou celé zemi, nechtějí být vůbec kontrolováni společností. Takže nemají rádi organizace občanské společnosti kritizující jejich politiku a rozhodnutí. Dnes můžeme pozorovat toto myšlení velmi zřetelně. Prezident země vystoupí a napadá TÜSİAD, jednu z nejmocnějších organizací občanské společnosti v zemi, kdykoliv organizace vydá prohlášení, ve kterém kritizuje vládní politiku. Poté předseda vlády jde do té samé organizace a pokouší se ji donutit vydat kritické prohlášení o populistických ekonomických slibech opozičních stran v rámci volební kampaně.

 

 

S jistým zjednodušením je možno říci, že Turecko je rozděleno mezi ty, kteří mají více kolektivistické hodnoty a preferují silné autokratické vedení, a ty, kteří přijali spíše západní individualistické hodnoty a preferují model osobní participace a zodpovědnosti. Domníváte se, že model liberální demokracie je aplikovatelný v takto diferencované společnosti a kompatibilní s mentalitou občanů Turecka?

 

Je velmi obtížné mít fungující liberální demokracii v zemi, kde většina společnosti inklinuje ke kolektivistickým hodnotám a podporuje silné vládnutí, zatímco menšina má západní individualistické hodnoty a preferuje demokracii západního stylu. Domnívám se, že dovedeno do důsledků můžete mít fungující demokracii až poté, kdy převážná většina společnosti respektuje svobody jednotlivce a svobodnou volbu. Koneckonců vše stojí a padá na úrovni vzdělání průměrného člověka na ulici. Kulturní hodnoty a náboženské hodnoty neumožňují individuální demokratickou volbu. Skrze vzdělání můžete zakořenit v lidech svobodu volby, říct jim, že mají svůj vlastní hlas, ale také, že musí být připraveni naslouchat tomu, co chtějí říct ostatní. To ale neznamená, že jim tuto myšlenku musíte nutit. Všichni mají rovná práva. Jak ukázaly události v Gezi v roce 2013, vzdělané segmenty společnosti umějí být kritické, co se týče politiky vlády, a mohou demonstrovat, mohou vyjít ven a varovat vládu, když je politika špatná. Ale reakce vlády pevné ruky a zvýšený útlak společnosti ukazuje, že jsou nyní v menšině s omezenou svobodou se shromáždit a protestovat. Pokud to chtějí udělat, musí počítat s možnými následky. Životy protestujících jsou v nebezpečí. Pokud dvacetiletý nebo třicetiletý člověk jde ven do ulic, demonstruje a je zabit policií, policii se nic nestane, je nepostihnutelná. Abych to shrnul, v současnosti vláda vidí demokracii pouze jako hlasovací urnu. Pokud dostanete většinu hlasů ve volbách, pak máte veškerá práva dělat cokoliv chcete. Pokud ne, měli byste být zticha a neprotestovat. To zaručeně není liberální demokracie.

 

 

Jak důležitá je role klientelismu a patronátu v tureckém politickém systému?

 

Myslím si, že je velmi významná. V podstatě proto, že nemáme demokratickou zkušenost, historie naší demokracie je poměrně mělká, takže silný muž může dominovat politickému systému. A když existuje patron, pak i patronát je přítomen. Já měřím úspěch demokratických institucí podle jejich schopnosti limitovat moc politických elit. Pokud nemáte instituce uzpůsobené tak, aby kontrolovaly politické elity, jak v rámci politické strany, tak skrze občanskou společnost, pak mohou politické elity dělat cokoliv chtějí. Situace může dospět až do stavu nazývaného civilian dictatorship. To není pouze dnes, ale i v osmdesátých a devadesátých letech. Více charismatických leaderů, kteří dokáží ovládat masy, chtějí dominovat společnosti. Chtějí se stát patronem. Před Erdoğanem to byli Özal a Demirel, charismatičtí vůdcové své doby, kteří chtěli zavést presidentský systém, ale jejich chápání presidentského systému je takové, že jeden přikazuje a ostatní poslouchají.

 

 

Turecké parlamentní volby se konají 7. června 2015. Jaký výsledek očekáváte? Může přinést nějakou změnu?

 

Moje upřímná odpověď je, že AKP (Justice and Development Party) vyhraje volby. Bude mít těsnou většinu, takže bude moct vytvořit vládu, ale nebude mít mandát ke změně ústavy. Nicméně, tento výsledek hodně záleží na tom, zdali HDP (Peoples’ Democracy Party) získá dostatečný počet hlasů k překonání nedemokratické desetiprocentní volební klauzule na národní úrovni. Pokud v tomto neuspějí, AKP bude schopna změnit ústavu a všechno se bude v Turecku vyvíjet k horšímu.

 

 

Po protestech v roce 2013 byl přislíben balíček reforem, jehož součástí bylo snížení volební klauzule. Od té doby se neudála žádná změna?

 

Tato klauzule je opět pozůstatkem z osmdesátých let. AKP nebo jakákoliv jiná vládnoucí politická strana nemá zájem na změně, protože právě ona nejvíce těží z této klauzule. Pokud politiky nedonutíte ke změně, sami to neudělají. A jak je donutit? Nemyslím si, že můžete donutit vládu, a proto zde tuto klauzuli máme a podle mě i budeme mít v dohledné budoucnosti. Takže změna je možná, pokud nebudeme mít presidentský systém po těchto volbách. Nejhorší scénář by byl, kdyby AKP dominovala celé zemi a president by dominoval celé zemi. Každý ví, že když pouze jedna osoba dominuje systému, demokracie mizí.

 

 

Jak byste ohodnotil volební programy hlavních stran?

 

Politický poradce Billa Clintona pronesl v presidentských volbách v roce 1992 známý výrok “It’s economy, stupid.” A tak je to přesně i v tureckém případě, stejně jako v mnoha dalších zemích. Proč to tak je? Protože ekonomika v současnosti trpí, nezaměstnanost je vysoká, inflace se vymyká kontrole, chybí růst. Výsledkem je, že ekonomická témata dominují volebním kampaním všech opozičních stran. Volební programy opozičních stran vysvětlují, co budou strany prosazovat v ekonomické oblasti, pokud se dostanou k moci. Řekl bych, že některé sliby jsou velmi populistické, ale zlepšily by životní podmínky velmi chudých lidí, v tomto ohledu to je positivní. Například jedna strana nabízí zdvojnásobení měsíční důchodové platby v měsících dvou významných náboženských svátků (Ramadánu a Kurban bayrami, svátku obětování). Toto opatření neznamená velkou zátěž pro rozpočet a přinese zlepšení ekonomické situace důchodců. Ostatní strany chtějí zvýšit minimální mzdu. To by byl problém pro turecký průmysl, protože náklady na produkci jsou již nyní vysoké. Jak víme, okolo 50 % pracovní síly dostává minimální mzdu. Výrazné zvýšení minimální mzdy by snížilo konkurenceschopnost tureckého průmyslu. Za posledních pět šest let se růst export zastavil. Při značném zvýšení minimálních mezd by bylo ještě složitější udržet export na současné úrovni. Další slib je vyjmutí příjemců minimální mzdy z daňové povinnosti, ale to není možné udělat bez daňové reformy. Daňové úniky jsou velmi rozšířené a po zavedení tohoto opatření by ještě více narostly. Daňové příjmy by klesly a deficit rozpočtu by dále narůstal. Ale ve volební kampani nechce žádná strana mluvit o hořkých pilulkách, které předepíše pacientovy, jakmile se stane doktorem s odpovědností za pacienta. Všichni mluví o sladkých pilulkách, ale turecké ekonomické problémy stejně nakonec nemohou být vyřešeny bez oněch hořkých pilulek, kterými jsou mikrostrukturální reformy, které budou mít redistribuční dopad na tureckou společnost. Daňová reforma bude bolet bohaté, kteří nyní mohou uniknout velké části daňové zátěže. Pracující na straně druhé budou zasaženi reformou trhu práce. Nicméně zároveň jim minimální mzda pomůže zlepšit životní podmínky. Bez těchto optimalizačních opatření se nemůžeme stát více konkurenceschopnou ekonomikou. Pokud nebudeme více konkurenceschopní, nemůžeme zlepšit naše růstové vyhlídky, ledaže bychom někde našli zlato nebo ropu. V dalších několika letech musíme implementovat tyto reformy a především reformu vzdělávání. Musíme vymanit vzdělávání z politické a ideologické sféry. Bez vzdělané pracovní síly se nemůžeme stát konkurenceschopnými v technologicky náročných odvětvích s vysokou přidanou hodnotou. Ukončil bych produkci v sektorech, které používají standardní technologie a musí soutěžit na základě ceny, ne na základě kvality a značky. Bohužel, toto není recept na lepší budoucnost pro naše děti.



Profesor Kamil Yılmaz vystudoval Boğaziçi University a The University of Maryland, College Park. Působil jako výzkumný pracovník ve Světové bance a mnoha dalších institucích. Přednáší na istanbulské Koç University, jako hostující profesor působil na The University of Pennsylvania. Jeho bohatá publikační činnost se zaměřuje především na zahraniční obchod, produktivitu a konkurenceschopnost zpracovatelského průmyslu, FDI, měnové trhy a kapitálové toky, stabilizační politiku a politickou ekonomii.

Diskuse k článku

Pro přístup do diskuze se přihlašte, a pokud ještě nemáte svůj účet, zaregistrujte se.