Dnes je středa 30. července 2014

Strach na VŠE

Náhled
27. 12. 2009 09:00 - Anna Stejkozová

V Praze došlo ke komunistickému převratu, bývalí členové strany se snaží získat opět moc a nastolit staré pořádky. Tato mystifikující zpráva je zápletkou absolventského filmu režiséra a herce Jiřího Stracha Klekání zvoníme, který měli studenti VŠE příležitost zhlédnout 25. listopadu 2009 v Likešově aule.

Film se odehrává v roce 1995 a rozehrává hořkou myšlenku návratu dob socialismu. Rádio odvysílá mystifikující zprávu, na jejímž základě si celá vesnice myslí, že se bolševici dostali opět k moci a jejich gardy postupně obsazují Prahu. Část obyvatel vesnice rázem shazuje masku a rozhodne se nezůstat oproti Praze pozadu.

Po filmu následovala diskuse, která tam a zpět přecházela od režírování až k politice a ekonomii. Ve filmu je vidět, jaký názor jeho autor na komunismus má. I během diskuse to velmi otevřeně řekl. Staví se na stranu těch, kdo považují komunisty za nebezpečné a jejich stranu za nezákonnou. Jiří Strach se vyjádřil také jako liberálně smýšlející ekonom, když mluvil o koncesionářských poplatcích. Fungování televize dal do souvislosti s fungováním státu. „Proč by měl být stát velký a neustále nás od něčeho zachraňovat?“ ptá se. Lidé by si podle něj měli platit zhruba jen armádu, policii a prezidenta jako svého představitele. Proč by si měli platit televizi? To je podle Stracha také socialismus, stejně jako placení jiných poplatků. Na druhou stranu ale uvedl, že film je velmi drahé umění a u nás je příliš malý trh na to, aby tržby ze vstupného mohly pokrýt náklady. Pouze nejúspěšnější filmy (Kolja, Vratné lahve nebo Babí léto) by si na sebe bez dodatečných financí vydělaly. Proto je třeba si uvědomit, jestli vůbec chceme film, Národní divadlo nebo třeba Národní muzeum. Na všechny tyto věci jsou vydávány státní peníze a Strach uvedl, že bez těchto peněz by se český film těžko udržel.

V neposlední řadě hovořil také o kvalitě současného českého filmu. Problém vidí v egoismu autorů a také nedostatku sebereflexe. Prokletím i požehnáním dneška je také to, že žijeme relativně v klidu. Naše doba není tak inspirativní jako tragické období druhé světové války, a také proto se Jiří Strach snaží vyhýbat soudobým tématům, neboť mezi diváky velký úspěch nemají.

Režisér Strach je velmi spontánní, otevřený a vtipný řečník s názory, které byste od umělce možná neočekávali, a i díky tomu byl středeční večer osvěžující a přínosný. Hlavně nás ale obohatil mrazivou představou, co by se mohlo probudit, kdyby opět převzala kontrolu nad naší zemí komunistická, nebo i jiná extremistická ideologie.

Studentské sdružení Ekonom vydávající magazín Economix bude i v budoucnu pořádat podobná promítání neobvyklých a kvalitních filmů (film Klekání zvoníme není možné běžně zhlédnout, ani jeho digitální kopie zatím neexistuje, pravděpodobně z důvodu jednoznačně protikomunisticky zaměřené zápletky je tvůrci televizních programů opomíjen, protože by nejspíše urazil současné představitele komunistické ideologie a to by nebylo politicky „korektní“). Promítání bude vždy spojeno s diskusí s tvůrcem filmu. O každé akci vás budeme včas informovat v magazínu Economix.

Související zprávy

21. 11. 2013 14:13
20. 11. 2013 07:00
19. 11. 2013 18:00
14. 05. 2013 19:25
02. 05. 2013 00:13
14. 11. 2012 14:30
10. 05. 2012 22:05
05. 04. 2012 23:18
10. 03. 2012 11:00
26. 02. 2012 22:37
03. 12. 2011 22:32
24. 11. 2011 23:23
22. 11. 2011 23:55
18. 11. 2011 08:43
02. 11. 2011 21:55
27. 10. 2011 20:48
27. 10. 2011 09:00
13. 10. 2011 00:01
06. 10. 2011 10:20
04. 10. 2011 22:07
02. 10. 2011 22:54
06. 05. 2011 08:28
22. 03. 2011 10:31
09. 03. 2011 09:00
27. 12. 2009 09:00

Diskuse k článku

Pro přístup do diskuze se přihlašte, a pokud ještě nemáte svůj účet, zaregistrujte se.