Rozhovor s Michaelem Rostockem-Poplarem

V loňském roce na VŠE přednášela vaše kolegyně ze Dne D Dana Bérová. Podle ní je součástí úspěšného projektu tým, ale pastí se může stát začátek projektu s kamarádem a nedohodnutí lídra. Jaký je na to váš názor?
Je určitě nutné stanovit jednoho lídra. Pokud je parta nebo horda lidí, kde nemáte definovanou zodpovědnost, tak potom je to průšvih. Jedna věc je, že se k tomu ti lidé cpou, a druhá, že když se pak překrývají nebo bojují, tak to nefunguje. Musí být někdo, kdo tu vlajku drží a musí to popohánět dopředu. To ale neznamená, že jsou ti lidé blbí, je to jenom o tom, že jsou kompaktní. Určitě to nesmí být parta sólistů. U podnikání kamarádů vám to řeknu asi takhle: pokud jsou dobří a vědí, co chtějí dělat, tak ano. Ale pokud jsou to kamarádi z hospody, kteří když dojde pivo, přejdou na marihuanu, tak to ne!

Váhal jste u nějakého z projektů ve Dnu D, zda do něj jít či nikoliv?
Nikdy nevíte, protože na tu kameru máte opravdu jen těch 30 minut, to znamená, že celé to kouzlo toho pořadu je, že máte 15–20 minut, abyste si udělal první názor a aby během toho prvního názoru jste byl schopný otestovat, jestli to může fungovat nebo ne. Je to jednodušší v tom, že 50 % projektů je blbost, u těch už za deset minut víte, jestli ano nebo ne. Pak už člověk musí sázet na nějaké znalosti, schopnosti nebo know-how kolegů. Proto tam spoustu kšeftů děláme ve dvou nebo ve třech.

Je nějaký investiční nápad, který vás vyloženě pobavil?
Já mám svůj vlastní investiční nápad – Facebook pro mrtvoly. Představte si, že umřete a vaši rodiče na vás chtějí vzpomínat a není to jenom o tom, že vám zaplatí náhrobek, ale že máte normálně svoji facebookovou stránku, kde vaši rodiče zaplatí někomu za to, že jsou tam vaše fotografie a prostě vzpomínky a tak dále. Což je takový můj osobní blbý nápad, který čekám, že někdo udělá. Takový virtuální hřbitov na FB mi připadá hodně zajímavý. Tam máte permanentní poptávku, relativně nepřemýšlející zákazníky, protože pro ně je důležité, aby tu dceru nebo syna na tom FB měli, mohou tam dávat fotografie, je to víceméně nafurt. Takže to se mi líbí.

Setkal jste se v souvislosti s účinkováním ve Dnu D s útokem na vaši osobu? Přece jen jste tam spíše za toho zlého.
No, to ani ne. Já jsem ten kontroverzní člověk, to patří k životu. Já jsem většinou polarizující osobnost, takže ta televize jenom amplifikuje tu polarizující vlastnost. Ale já prostě žiju s tím, že všechny nepotěším.

Odkdy se věnujete investování?
Samotné investování jsem rozjel, když mi bylo tak pětatřicet, to znamená, že je to nějakých 6–7 let, co jsem kupoval a prodával firmy, takže jsem byl spíše poradce než investor. Jinak byznys jsem začal ve 27 z domu z kuchyně. Do té doby jsem si totiž myslel, že velké korporace fungují.

Již odmalička jste věděl, že se chcete pohybovat v byznysu, nebo jste měl původně jiné představy či vysněné povolání?
Já jsem vždycky chtěl být pirát. Ono to je strašně jednoduché. Pamatuji si, že mi potom na základní škole spolužáci říkali, že jsem chtěl být pirát, a tak jsem si to splnil.

* Reportáž z přednášky Michaela Rostocka-Poplara si můžete přečíst ZDE.