Dnes je neděle 20. srpna 2017

Rozhovor s Hanou Lipovskou: „Brno má slavnější ekonomickou historii než Praha“

Náhled
01. 03. 2017 13:37 - Vladimír Štípek

Čeští ekonomové nejsou jen na VŠE na Žižkově, nebo na IES v ulici Politických vězňů. Ekonomie se jako věda pěstuje také v Brně, a to více než úspěšně. Dobrá pověst brněnské ekonomie se postupně šíří celým Českem a Praze tak vyrůstá konkurence. V poslední době tomu přispívá rovněž Hana Lipovská, doktorandka katedry ekonomie Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Lipovská získala kromě jiných cen například v roce 2015 Cenu prof. Františka Vencovského pro mladé ekonomy do 35 let, a to 1. místo za práci Fiskální placebo. Kromě působení na své Alma Mater v Brně spolupracuje rovněž s Institutem Václava Klause. Mimochodem, Václav Klaus je autorem předmluvy její nové knihy Moderní ekonomie.

Získala jste řadu ocenění, úspěšně publikujete, působíte na akademické půdě. Je to naplnění vašeho snu o povolání ekonoma?
Když mi vyšel ještě během studia můj první článek, kolega mi poslal zprávu s blahopřáním a dodatkem: „Pokud Tě všichni chválí, děláš něco špatně." Právě v ekonomii, více než v kterémkoli jiném oboru, platí, že člověk musí jít snad ani ne tolik „proti proudu", jako „před proudem". Z tohoto úhlu pohledu si tedy sebemenšího úspěchu velmi vážím, ale nepovažuji jej za naplnění snů o ekonomickém povolání. Naopak výuku na akademické půdě považuji za velké privilegium – smět učit, smět dávat studentům lásku k ekonomii, učit se od nich, to je skutečně mimořádná výsada.

Přestože studuje na vysokých školách více žen než mužů, veřejně známých a respektovaných profesionálních ekonomů najdeme více mezi muži. Jak se vám daří čelit převaze mužů na tomto poli?
Národohospodářství je skutečně „chlapský obor", ovšem ne proto, že by v něm byly ženy jakýmkoli způsobem diskriminované. Dělat ekonomii znamená nebát se polemik, konfliktů, umět obhajovat svůj názor, občas utrpět porážku – a především se dokázat vždy rychle otřepat a pokračovat v práci. To samozřejmě dokáže většina žen, zároveň ale přirozeně tíhneme spíše k hledání kompromisů a nacházení smíru, což není mediálně tolik přitažlivé. Jako národohospodáře mě pak nezajímá, jestli v bankovní radě České národní banky sedí ekonomové v sukni nebo v kalhotách, ale zda jsou to dobří nebo špatní ekonomové. Bohužel, i na českých národohospodářských katedrách je žen pomálu, ne každou ženu (ale rozhodně také ne každého chlapa) tato práce baví a těší.

Vaše kniha Moderní ekonomie je popularizací ekonomie. O to se ale snaží řada dalších publikací či projektů, v čem je Váš příspěvek k rozšíření povědomí o zákonitostech ekonomie?
Když si otevřete tradiční učebnici ekonomie, hned na prvních stránkách vás vystraší povídání o „potřebách a jejich krytí vzácnými zdroji". Ekonomie je v nich mnohdy odosobněná, strašidelná věda uprchlá z kabinetu kuriozit. Popularizační knížky naopak často tíhnou k přílišnému podbízení se čtenáři. Moderní ekonomie není ani lacině popularizační, ani nestraší vzorci, grafy a přísnými definicemi. Představuji ekonomii takovou, jakou ji znám a jak ji mám ráda – jako praktický kompas pro orientaci v životě. I proto na ni mám velmi dobré ohlasy od zastupitelů malých obcí, kteří často potřebují rukověť k pochopení ekonomických vztahů. Moderní ekonomii jsem psala tak, aby bavila mě samotnou, je v ní proto řada historek, žertíků, úryvků z filmů a postřehů ze života. Jak mi napsal jeden čtenář: „Je to první kniha od dob Weirova Marťana, kterou jsem přečetl na jeden zátah."

Jestliže bychom vnímali vaši knihu jako populární ekonomii, má tento druh ekonomie blíže k čistě teoretické či k praktické ekonomii?
Mezi teoretickou a praktickou ekonomií rozlišovat nemůžeme. Ekonomie je jenom jedna – je způsobem, jak se snažit pochopit jednání a rozhodování lidí. Když si otevřeme nejstarší ekonomické knihy – ať už Smithovo Bohatství národů, nebo i slavnou Marshallovu učebnici Principy ekonomie, zjistíme, že se na podstatě ekonomie změnilo jen velmi málo. Jak praví stará ekonomická anekdota – otázky zůstaly, mění se pouze odpovědi.

Ve vaší knize ilustrujete ekonomické problémy rovněž ukázkami z literatury. Jste ekonomkou tělem a duší, která hledá ekonomické souvislosti úplně za vším?
Když se člověk jednou naučí myslet jako ekonom, je prakticky nemožné začít myslet jinak. Samozřejmě musím dodat, že myslet jako ekonom se nikdy nelze zcela „naučit", celý život se to pouze učíme. Ekonomie nás učí dívat se na to, co není, třeba na první pohled, vidět, a právě v tom spočívá rozdíl mezi ekonomy a neekonomy. Literatura, filmy, písničky, ale také rozhovory lidí ve vlaku nebo na ulici jsou pro ekonoma obrovským bohatstvím, protože vždy zachycují určitý způsob rozhodování, určité preference a institucionální prostředí. Ostatně už Mises v Human Action píše, že ekonomie se dá dělat od krbu, ale čas od času musí i ekonom vstát a jít se projít na trh mezi lidi.

Proč jste si k vašemu studiu ekonomie vybrala Brno? Měnila byste toto rozhodnutí?
Brno má mnohem slavnější ekonomickou historii než Praha. V Brně se narodil Böhm-Bawerk (a ostatně i matematik Kurt Gödel), rodina Friedricha Augusta von Hayeka zde měla dům na náměstí Svobody. Do Brna také jezdil za velkým českým ekonomem Karlem Englišem libertarián Ludwig von Mises. Na nově založené univerzitě studoval národohospodářství pozdější Keynesův žák a náš první zástupce u Mezinárodního měnového fondu Jan Viktor Mládek. Brno bylo v poslední fázi habsburské monarchie také městem průmyslu, těšilo se výhodám z blízké Vídně – a to v době, kdy Praha stála na samotné periferii. Až po roce 1989 však mohla Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity na tuto dlouhou tradici opět úspěšně navázat. Jsem časově konzistentní člověk, svoje rozhodnutí bych proto nikdy neměnila. A jakkoli vítám možnost učit se leccos od kolegů z jiných českých a zahraničních pracovišť, neumím si představit, že bych naši brněnskou katedru definitivně vyměnila za Žižkov nebo Vídeň.

Je podle vás handicapem pro brněnské studenty, že je v Brně méně institucí či společností, které potřebují ekonomy, či že zde například nepřednáší tolik ekonomických osobností, jako tomu je logicky v hlavním městě?
V žádném případě není. Studenti v hlavních městech více trpí vysokými náklady příležitostí studia. Když jste v Praze ve třeťáku, máte možnost si velmi slušně vydělávat alespoň na částečný úvazek v některé z prestižních společností. Z logiky věci tak substituujete studium placenou prací. Studiem ale v tomto případě nemyslím biflování mikra a makra, ale především diskuse se spolužáky, čtení haldy knih a neustálé přemýšlení. To, co se tedy během pěti let nenaučíte, nepřečtete, přátelské vazby, které si nevybudujete, vám pak budou v životě chybět. V posledních letech u nás navíc hostuje řada předních ekonomů – díky spolupráci s Českou společností ekonomickou mohou studenti navštěvovat mimořádné přednášky například Hanse-Wernera Sinna, Jiřího Rusnoka, Evy Zamrazilové či Leszka Balcerowicze. Svět se zmenšil, Praha je Brnu stále blíže – a Vídeň je pořád nadohled.

Myslíte si, že v populaci roste počet lidí, kteří rozumí ekonomii?
Čistě formálně roste počet ekonomů – absolventů ekonomických škol. K tomu, aby člověk rozuměl ekonomii, ovšem nestačí mít titul z „ekonomky" a naopak, paní prodavačka nebo řidič autobusu mohou ekonomickým vztahům rozumět mnohonásobně lépe. Rozumět ekonomii neznamená umět zaúčtovat peníze na cestě, znát definici CDO, systém evropských fondů nebo umět pomocí softwaru odhadnout regresní model. Rozumět ekonomii znamená rozeznat pravdu od nepravdy, nenechat se zmást používáním odborných termínů a neutápět se v moři prázdných floskulí. Podíl těchto lidí je v čase pravděpodobně konstantní, nicméně empiricky to ověřeno nemám.

Pomohlo by efektivitě státu, kdyby lidé lépe rozuměli ekonomii? Budou pak lidé rozumněji volit či lépe kontrolovat výsledky práce svých volených zástupců?
Státu by to bezpochyby pomohlo. Kdybychom lépe rozuměli ekonomii, nebyli bychom ochotni vítat všemožné dotační programy, nejásali bychom nad tím, co dostáváme takzvaně „zadarmo", lépe bychom vnímali, kolik ve skutečnosti na daních odevzdáváme a jak je s těmito penězi nakládáno. Silnému sociálnímu státu, na kterém závisí legie administrátorů, by to ovšem značně uškodilo, neboť by musel zahájit pořádnou dietu.

Řídí se podle vás náš stát zásadami moderní ekonomie nebo nás ovládají spíše „filozofové na trůně"?
Trochu více ekonomického myšlení by bezpochyby našemu státu neuškodilo, hovořit o „filosofech na trůně" si však také netroufám. Ve skutečnosti – tak jako vždy a všude – vládnou nejzákladnější ekonomické zákony: každý z nás, ať už je to státník, úředník nebo květinářka, chce maximalizovat svoji užitkovou funkci. Otázkou je, které parametry kdo z nás v té užitkové funkci má. Jako ekonom bych si v ní přála vidět především dvě základní hodnoty: svobodu a odpovědnost. Bohatství žádného státu – a tedy ani naděje na zlepšení životních podmínek těch nejchudších – nelze zvýšit bez poctivé práce, konkurence a soutěživosti, tlaku na produktivitu a mezilidské a mezigenerační solidarity v rámci rodiny přátel a obce.

Fotoalbum

Diskuse k článku

Pro přístup do diskuze se přihlašte, a pokud ještě nemáte svůj účet, zaregistrujte se.