Rektorátem VŠE zakázaná diskuse o islamismu se konala – mimo VŠE

Diskuse se původně měla konat již o šest týdnů dříve na Vysoké školy ekonomické. Jak jsme vás již informovali, rektorát VŠE v den konání akce její pořádání zakázal. Tento krok vzbudil mnoho reakcí, nevyjímaje těch ze strany pozvaných řečníků – jejich vyjádření si můžete přečíst v našem článku.

Hosty diskuse byli Alexandr Tomský (publicista, nakladatel), A. B. Bartoš (zakladatel Eurabia.cz, novinář První zprávy), Roman Joch (poradce premiéra ČR, ředitel Občanského institutu), Béatrice Radosa (konvertitka k islámu, nyní se islámu vzdala), Valentin Kusák (předseda AntiMešita, o.s. a AntiMešita-Envi, o.s.). Diskusi moderoval ředitel Slovanského kulturního institutu Radim Panenka.

Jako první dostal slovo Alexandr Tomský, který v úvodu zdůraznil, že islamofobie není rasismus, neboť vyznávání islámu nesouvisí s rasou, ale legitimní kritika islámu a islamistické politiky. Tomský se proto pozastavil nad tím, proč je tato kritika vlastně nazývána fobií, tedy primárně lékařským pojmem.

Hlavní nebezpečí islamizace nejen v ČR, ale v celé západní společnosti, Tomský nevidí v islámu samotném, ale právě v nás – sami ustupujeme z pozic západní civilizace, čímž deklarujeme svou slabost. Tomský se neobává ani množstevního zastoupení muslimů v Evropě – nepočítáme-li Turecko, tvoří muslimové 7–9 % evropské populace. Potíže ale pramení v neschopnosti muslimů plně se integrovat. Zde Tomský použil příklad hinduistů a jejich společenského postavení ve Velké Británii: zatímco významná část hindských rezidentů patří mezi nejbohatší Brity, v případě muslimů je situace zcela opačná.

Ani Roman Joch nevidí hrozbu tolik v samotném islámu a islamismu, jako v appeasementské mentalitě naší společnosti. Multikulturalismus vynucovaný západní civilizací Joch označil jako formu preventivního appeasementu, tedy nutkání raději kapitulovat ještě předtím, než se něco stane. Jako příklad právě uvedl zákaz pořádání této panelové diskuse na VŠE. Joch tento krok označil za hanebný a nehodný akademické obce ve svobodné zemi.

Co se týče demografického zastoupení muslimů v České republice, ani Joch zde neshledává problém, neboť islámští rezidenti dosud netvoří nikterak významnou část populace. To bude ovšem platit pouze do chvíle, dokud se nebude navyšovat míra přistěhovalectví muslimů ze třetích zemí. Podle Jocha by tedy naším národním zájmem nemělo být imigraci z těchto oblastí posilovat. Joch dále položil řečnickou otázku, jak se vlastně k muslimům, žijícím v České republice, chovat – podle Ústavy ČR. Pokud jedinec svým konáním nenavádí k destrukci místních fundamentálních práv, pak je vše v pořádku a má právo na ústavní ochranu jako každý jiný občan. V této souvislosti Joch nenamítá nic ani proti tomu, když muslimové koupí budovu a předělají ji na mešitu – takový krok je dán vlastnickými právy a odráží náboženské svobody v ČR. Problém ale nastává, pokud je uvnitř této mešity šířena nenávist, nebo pokud byly výdaje na nákup a přestavbu financovány ze země, kde jsou porušovány náboženské svobody. Zde Joch striktně vyžaduje dodržování principu reciprocity.

Také A. B. Bartoš vyjádřil souhlas s tím, že v ČR sice dosud zásadní problémy s islamismem nejsou, ale že zde hrozí riziko ze strany přesměrovávání imigračních toků. Vyjádřil ale uspokojení s postojem českých politiků, kteří si prý tuto hrozbu uvědomují. V této oblasti tedy zmiňuje pozitivní posun. Bartoš se dále pokusil nalézt kořeny multikulturalismu, který definoval jako levicový směr, upřednostňující menšiny na úkor většiny. Původ tohoto fenoménu našel v židovství, které podle něho nastartovalo i řadu dalších levicových směrů. Údajné prosazování multikulturalismu židovskými intelektuály a politiky Bartoš vysvětluje do značné míry konspirativně: multikulturalismus je podle něho výsledkem snahy rozmělnit pomocí sofistikovaného používání menšin tradiční křesťanskou společnost. Proti těmto tezím se v rámci diskuse ostře vymezil Alexandr Tomský, který je židovského původu.

Jako další z pozvaných hostů vystoupila Béatrice Radosa. Ta jako bývalá konvertitka k islámu přiznala, že jako aktivní muslimka si islám prožila reálně a pořádně. Džihád prováděla zejména prostřednictvím svého blogu (radosa.blog.idnes.cz), který dnes podle jejích slov zevrubně dokumentuje její postupný náboženský vývoj. Islám dnes hodnotí jako nereformovatelné náboženství, neboť muslimům není povoleno islám jakkoliv kritizovat. Podle Radosy je sice většina muslimů umírněných (90 %), ovšem problém pramení ve faktu, že zbylou menšinu tvoří ortodoxní věřící, kteří onu inertní a laxní většinu ovlivňují. A to přesto, že se tato většina obává představy plné formy islámu, neboť podle Radosy se muslimům v Evropě žije dobře.

V návaznosti na Romana Jocha, který ve svém příspěvku hovořil o právu muslimů na mešitu za předpokladu, že v jejích prostorách nejsou kázány protispolečenské myšlenky, Radosa prozrazuje, že právě v českých mešitách zažila prezentování obsahu, který je v rozporu s tuzemskými hodnotami a zákony. Ostatně, muslimové se prý cítí nadřazeni všem vyznavačům jiného náboženství než islámu. Neislámští vyznavači či odpadlíci od islámu jsou podle Radosy v islámských zemích přísně sankcionováni, kupříkladu nemohou dědit nebo jejich výpovědi u soudu mají nízkou váhu.

Valentin Kusák zhodnotil současný stav islamismu v ČR jako start velikého zápasu s islamizací. Obává se vývoje, který nastal v minulých desetiletích v Německu, a svůj strach dokládá připomenutím programu EUROMED (Euro-Mediterranean Partnership) v rámci Barcelonského procesu. Ten počítá v letech 2010–2050 s přistěhováním 56 až 80 milionů imigrantů, převážně muslimů, do zemí Evropské unie. Ve smyslu důrazu na rovnoměrné rozdělení by značnou část těchto imigrantů musela přijmout i Česká republika (v souladu s Lisabonskou smlouvou a společnou imigrační politikou země nemohou příliv přistěhovalců odmítnout). Pro tento případ Kusák navrhuje alespoň zavedení institutu přechodného občanství, které by bylo závislé na zkouškách, zaměřujících se na znalost českého jazyka a dějin, a na dodržování tuzemských zákonů.

V rámci otevřené diskuse s publikem se jeden z dotazů týkal absence názorové plurality dané skladbou pozvaných řečníků. Béatrice Radosa odpověděla, že případná přítomnost vyznavačů islámu by se projevila negativně na kvalitě samotné diskuse – na základě svých zkušeností z doby, kdy vyznávala islám, vysvětlila, že muslimové, vázáni džihádem, by neustále opakovali stejné fráze, diskuse by nebyla založena na konstruktivních argumentech a navíc by z jejich strany diskuse byla neustále narušována.