Radek Špicar promluvil na VŠE o českém vysokém školství

Pan Špicar se do kritického hodnocení českého školství pustil hned od začátku. České vysoké školství je podle něj silně podfinancovaná a dlouhodobě přehlížená oblast. Dlouhá léta totiž vše fungovalo bez problémů a tak se tomu ani nikdo nijak zvlášť nevěnoval. Problematické však není jen nejčastěji zmiňované vysoké školství, ale i střední nebo dokonce základní. Z výzkumu firmy McKinsey totiž vyplývá, že české školství za vyspělými zeměmi zaostává již na základní úrovni. Tento problém se dále táhne přes střední školy, kde je problémem především nedostatek řemeslně vyučených lidí a vrcholí na školách vysokých.

České vysoké školství dle pana Špicara trpí především dvěma nedostatky. Zaprvé je vysokoškoláků, řečeno s trochou nadsázky, opravdu hodně až příliš. Titul dnes má mnohem větší procento obyvatelstva než tomu bylo kdykoliv dříve. Zadruhé je však třeba brát v potaz i zaměření současných vysokoškoláků. České vysoké školství totiž produkuje nejen hodně absolventů, ale především hodně takových, kteří na trhu práce často ani nejsou potřeba – jako příklad pan Špicar uvedl kulturology, filozofy nebo například politology – byť on sám je vystudovaným politologem.

Řešením této situace by mohly být opět dvě věci. Zaprvé by velmi pomohlo školné, které by odráželo jak zájem o dotyčnou školu, tak především zájem zaměstnavatelů o absolventy. Lidé by se tak mohli rozhodovat i podle toho, kde by bylo jak vysoké školné. Pan Špicar samozřejmě nezapomněl připomenout, že takovýto systém by musel brát ohled i na sociálně slabší případy a v neposlední řadě by měl zavést i odložené placení školného. Na zájem zaměstnavatelů dále navazuje druhé opatření a tím je větší informovanost. Informovanost středoškoláků a jejich rodičů o tom, jaké slibuje daná škola uplatnění na trhu práce, jaká je nezaměstnanost v daném oboru, ale třeba také jaké jsou nástupní platy absolventů. Výběr školy by se tak stal více pragmatickým – stejně jako je tomu dnes například v Číně, kde je hlavním kritériem pro výběr školy zaměstnanost jejích absolventů.

Dalšími velkými problémy českého vysokého školství, které pan Špicar vypíchl, jsou propojení škol a podniků a posedlost tituly – tzv. titulování. Propojení korporátní a akademické sféry je v Čechách na velmi žalostné úrovni. Vina je samozřejmě na obou stranách a tak je zapotřebí zbavit se všech předsudků a využít synergického efektu, který by přitom v případě spolupráce mohl být obrovský. Ať už by se jednalo o uvedení teorie do praxe v případě studentů, tak nových kreativních pohledů na věc, které by podnikům mohly přinést naopak studenti. Co se týče titulování, pan Špicar podotkl, že to je především česká specialita. Velmi výstižně to vystihuje jeho věta: „... není dobrým ekonomem, kdo je pouze ekonomem, není dobrým politologem, kdo je jen politologem“. V Čechách je totiž studium více oborů bráno jako šizení každého z nich, kdežto v zahraničí je to bráno jako velká výhoda. Například ekonomie, politologie a učetnictví se totiž mohou výborně doplňovat – nejlepším příkladem toho je právě VŠE, kde se studenti mohou vzdělávat ve všech těchto směrech zároveň.

Studenty dále zajímalo, co si pan Špicar myslí o motivaci a hodnocení vyučujících. Oboje je v našich podmínkách velkým problémem. Zde se totiž nejvíce projevuje podfinancování školství. Vyučující musí často brát několik úvazků, aby vůbec uživil rodinu. Na věnování se sebevzdělávání či péči o studenty mu tak již nezbývá dostatek času. A kvalita studia opět klesá. S kvalitou však souvisí i hodnocení vyučujích, které v českých podmínkách prakticky neexistuje. Studenti sice vyučující hodnotí (např. na VŠEborci), ovšem na jejich odměnách se to nijak neprojevuje. Dle pana Špicara by totiž vyučující, který je opakovaně kladně hodnocen, měl mít možnost zajít na děkanát a žádat vyšší plat. To se však jeví jako hudba vzdálené budoucnosti.

Pan Špicar se vyjádřil i ke standardizaci ve zkoušení žáků a studentů. Celkově tento trend vítá (například u státních maturit), ovšem vyvozovat ze standardizovaných zkoušek na základních školách předpoklady pro studium na univerzitách, je dle něj přece jen přehnané.

Na závěr se pan Špicar dotkl i problematiky práce při studiu. Žádný zaměstnavatel samozřejmě nechce uchazeče bez praxe, ovšem například v anglosaském školském systému se pracovat při škole naopak nedoporučuje. Studium je tam často velice náročné a zaměstnavatel spíše ocení, z jaké školy uchazeč přichází. Doučit ho praktické dovednosti, potřebné pro výkon konkrétní práce, pak již není žádný problém.

Video ze setkání si můžete v celé jeho délce prohlédnout zde.

---

Radek Špicar je bývalý náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku, Martina Jána. V současné době pracuje jako ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda Auto a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR pro hospodářskou politiku. Dále přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK a Diplomatické akademii MZV. Je členem správní rady UMPRUM a Corporate Council nadace Forum 2000. Mezi témata, kterým se dlouhodobě věnuje, patří ekonomická diplomacie, společenská odpovědnost podniků, kulturní průmysl a přínosy think-tanků a NGOs. Absolvoval Univerzitu Karlovu a University of Cambridge.


Fotografie: Jan Verner