Profesor Sánchez-Ancochea z Oxfordské univerzity hostoval na VŠE

Jak se vám učí na VŠE a co říkáte na zdejší studenty?
Je to pro mě skvělá příležitost vyučovat v České republice nebo ve střední Evropě. V tomto regionu přednáším poprvé. Je zajímavé přemýšlet nad regionem Latinské Ameriky spolu se studenty. Je to pro mě skutečně skvělá příležitost a myslím si, že tento program by měl pokračovat dál, a to v celé Latinské Americe.

Učil jste jen cizince nebo také české studenty?
Měl jsem oboje. Jak studenty z Peru, Mexika tak i české studenty. Víte, ve Velké Británii máme jen málo studentů z regionů východní Evropy, maximálně několik Poláků, ale tady jsem potkal mnoho nových lidí různých národností, a to je pro mě velká zkušenost.

Dokážete po krátké době pobytu říci, jaké jsou rozdíly mezi VŠE a Oxfordskou univerzitou?
Je velmi těžké zodpovědět tuto otázku, protože nelze pořádně srovnat systémy vzdělávání. Na Oxfordu učím v jednom semestru osm týdnů. Hlavní rozdíl v systému výuky tady a ve Velké Británii či ve Španělsku je, že tady jsou studenti stále zvyklí na takový druh výuky, kde profesor přednáší a studenti se od něj učí. Ve Velké Británii či ve Španělsku se po studentech chce, aby si načetli potřebnou literaturu doma, a pak to spolu probíráme na přednášce. Studenti tam mají za úkol napsat mnohem víc esejí než tady u vás. To je důležitý rozdíl, ale je to spíš odlišnost systémů.

Jaká je aktuální politická a ekonomická situace v Latinské Americe v důsledku globální ekonomické krize?
Myslím si, že je nutné rozlišovat mezi dvěma Latinskými Amerikami, pokud je řeč o ekonomické krizi. Tou první je Jižní Amerika, tedy na jih od Panamy, tou druhou je Střední Amerika a Mexiko. Jižní Amerika si vede vcelku dobře, a to hlavně kvůli tomu, že ceny hlavních komodit, jako je třeba plyn, ropa, měď, stříbro nebo zlato, nepadly tak výrazně. Z toho země exportující tyto komodity výrazně profitují. Další jejich velikou výhodou je, že jejich finanční systém není tak závislý na aktivech, které dostaly do problémů vyspělé země. Problémem států Střední Ameriky a Mexika je, že nejsou exportéry zmíněných komodit. Jsou spíše jejich importéry. Navíc jsou velmi závislé na Spojených státech. Současná situace je proto pro tyto země velice kritická, jelikož Spojené státy se samy potýkají s velkými problémy. Ceny dovážených komodit z USA jsou pro ně příliš vysoké. Jinou otázkou samozřejmě je, jestli je tato situace udržitelná a jestli se Jižní Americe podaří v tomto trendu pokračovat. Kupříkladu ekonomika Peru teď roste tempem osm až deset procent. Vysoké ceny vyvážených komodit společně se zahraničními investicemi představují ty nejdůležitější faktory, které k tomuto růstu přispívají. Otázkou, kterou bych rád položil i vašim čtenářům je, jak je možné, že zemi s ekonomickým růstem deset procent sužuje tak velká sociální nestabilita? Já si myslím, že je to tím, že tohle je systém, který vytváří bohatství, ale který toto bohatství nerozděluje mezi lid dané země.

Jak se podle vás bude tento region vyvíjet dál?
Myslím si, že budoucí ekonomický vývoj v Jižní i Střední Americe víc závisí na tom, co se stane v Číně, spíše než na tom, co se stane v daném regionu. Pokud bude Čína pokračovat v dosavadním růstu, ceny komodit budou dále růst a Jižní Amerika bude v zmíněném trendu pokračovat. Pokud tomu tak ale nebude, region může zažít těžké časy.

Mohl byste nám přiblížit neoliberalismus v Latinské Americe? Proč v některých zemích selhal? Jaké jsou politické a ekonomické důsledky selhání neoliberalismu v těchto zemích?
Jak víte, země Latinské Ameriky přijaly za svůj takzvaný Washingtonský konsenzus, tedy politiku neoliberalismu. Problém je, že jenom přijmout tuto politiku nestačí. Je nutné přimout také reformy, které zefektivní stát. Potřebný je stát, který dokáže zaručit vlastnická práva a který dokáže provádět průmyslovou politiku. To znamená stát, který je efektivní a který dosáhne demokracie vyšší kvality. Tyto reformy ale nebyly v zemích Latinské Ameriky dostatečné. Některým vašim čtenářům se tohle asi nebude líbit, ale myslím si, že v té době to byla přílišná důvěra v neoliberalismus. My už dnes víme, že je potřeba najít rovnováhu mezi trhem a státem.

Vyplývají z toho i silné a slabé stránky Latinské Ameriky v nových ekonomických souvislostech?
Ano. Myslím si, že velikým úspěchem některých neoliberalistických reforem v těchto zemích bylo, že začaly s exportem do zahraničí. Profitovalo z toho třeba Čile, které začalo vyvážet mouku a lososy, nebo třeba Brazílie. Problémem ale byla sociální nestabilita. Ta způsobila, že už od 90. let bylo mnoho lidí proti těmto reformám a poukazovali na svůj nesouhlas i v ulicích. Třetím bodem, který je podle mého názoru důležité zdůraznit, je nerovnost. Pokud země Latinské Ameriky radikálně nezmění stav nerovnosti ve společnosti, budou čelit velkým sociálním problémům, a to po dlouhou dobu. To je třeba případ Čile, které se potýká s rostoucí nespokojeností svých obyvatel. To není jen můj názor, nebo jen názor levicových ekonomů, ale je to něco, co Světová banka tvrdí už od roku 2003, když vyhlásila, že hlavním problémem těchto zemí je stupeň společenské nerovnosti.

Proč si myslíte, že současná hospodářská a ekonomická krize začala právě ve vyspělých zemích světa?
Myslím si, že to byla kombinace faktorů. Příliš velký finanční sektor a příliš málo regulací. Vaši čtenáři se mnou pravděpodobně nebudou souhlasit, ale já jsem zastáncem názoru, že to byl hlavně nedostatek regulací trhu. Rovněž si myslím, že v těchto rozvinutých zemích byla problémem sociální nerovnost. Jedním z důvodů toho, proč tak vzrostl počet půjček ve Spojených státech, je rostoucí chudoba středních vrstev a nízkých platů, a tedy nutnost půjčovat si. Pokud se s tímto vším nevypořádáme - to znamená, pokud nezavedeme regulace do finančního sektoru a nevyřešíme problém sociálních nerovností - máme tady zanedlouho novou krizi. Tohle není v žádném případě poslední krize. Do pěti až deseti let se může objevit nová.

Měl byste nějaký vzkaz nebo radu pro studenty VŠE a čtenáře magazínu Economix, kteří touží uspět ve svém oboru?
Nevím, jestli jsem ta správná osoba, jelikož se nepovažuji za moc úspěšného či za experta, ale možná bych jim rád řekl, že právě teď žijeme pro ekonomy v jednom z nejtěžších a také v jednom z nejvíce vzrušujících období za posledních 25 či 30 let. Je to doba, kdy je všechno otevřeno pro diskusi. Diskutuje se v širokém spektru názorů, od sociálních demokratů až po neoliberály a pro nás ekonomy a pro vás jako studenty ekonomie je důležité povznést se nad spory levice a pravice a být kreativní v hledání řešení současné krize a v řešení sociálních nerovností ve světě. Doba je o to přitažlivější, že vaše generace bude mít tímto možnost změnit svět.

---

Diego Sánchez-Ancochea přednáší politickou ekonomii Latinské Ameriky na Oxfordské univerzitě pod záštitou Centra Latinské Ameriky a Oddělení mezinárodního rozvoje a přednáší i na St. Anthony's College. Učí kurzy o ekonomice Latinské Ameriky. Je předsedou nadace Economics Foundation of the MPhil in Development Studies a působí také v Institute for the Study of the Americas a v Instituto Inter-Universitario de Iberoamerica. Jeho výzkum je zaměřený na vztahy státu a společnosti, distribuci státních příjmů a důsledky outsourcingu se specifickým zaměřením na malé země Latinské Ameriky jako je Kostarika nebo Dominikánská republika. Napsal několik významných děl, mezi jinými třeba knihu Politická ekonomie veřejného rozpočtu v Amerikách.


Fotografie: Filip Vostrý