Dnes je neděle 30. dubna 2017

Prof. Hindls zvolen rektorem i na další čtyřleté období

Náhled
01. 11. 2009 09:00 - Martin Steiner

Zástupci vyučujících a studentů v Akademickém senátu VŠE (AS VŠE) zvolili v pondělí 12. října 2009 do funkce rektora na období 2010–2014 prof. Richarda Hindlse. V souboji o post rektora Hindls porazil děkana Národohospodářské fakulty VŠE doc. Jiřího Schwarze poměrem hlasů 20:12. Obhájil tak svůj mandát i pro další období. Ačkoli volba skončila rozdílem osmi hlasů, do poslední chvíle si ani jedna ze stran nebyla jista výsledkem.

Pro mnohé však tento výsledek není až takovým překvapením. Rektora volí 32 zástupců naší akademické obce, každý přísluší k nějaké fakultě nebo pracovišti školy. Každý z nich samozřejmě hájí (více či méně) své i kolektivní zájmy, podle toho, kam nebo ke komu patří. Nakonec se, ačkoli jsou vystaveni soustavnému tlaku z mnoha stran, (předpokládejme) rozhodují sami za sebe.

Do AS VŠE jsou zvoleni vždy tři vyučující a dva studenti za každou z šesti fakult VŠE, což je 30 lidí. Další dva senátoři zastupují po jednom takzvané nezařazené na fakulty (což jsou hlavně doktorandi) a Centrum pro tělesnou výchovu a sport (CTVS).

O volbě rektora se samozřejmě nerozhoduje až v momentu volby, při které jsou do urny senátory vhazovány volební lístky, ale již dávno předtím. Toho si byli uchazeči o post rektora nepochybně dobře vědomi a podle toho se také více či méně úspěšně řídili. Zcela zásadní pro tuto volbu jsou totiž volby výše uvedených zástupců, tedy volitelů rektora, do AS VŠE.

Právě proto je potřeba se na volby připravovat dlouhodoběji, a to zejména získáním vhodných a loajálních kandidátů pro volby do AS VŠE na všech fakultách školy. Jednoznačnou výhodu měl v tomto Hindls před Schwarzem. Hindls totiž mohl k motivaci kandidátů využívat zdroje školy a jím jmenovaný a již zakořeněný establishment, což také činil, a hlavně zřejmě na rozdíl od Schwarze byl již dávno rozhodnutý, že bude o post rektora usilovat i pro další období. Mohl se tak svému znovuzvolení a eliminaci potenciálního protikandidáta věnovat systematicky.

Během volebního období prof. Hindlse se změnil počet senátorů v AS VŠE z 21 na 32. Z jedenácti nových senátorů je sedm studentů, čímž se jejich poměr v AS VŠE zvýšil o 12 % na 40,6 % (doktorandi byli původně zařazeni mezi vyučující). Otázkou zůstává, co bylo motivací k tomu, aby byl v AS VŠE navýšen poměr studentů na úkor vyučujících. Faktem je, že věci lze z mnoha důvodů daleko lépe ovládat přes studenty než přes vyučující. Historie nejen naší školy to již mnohokrát prokázala. Dále bylo potřeba připravit vhodné, tedy zvolitelné a loajální kandidáty. Ačkoli máme dostatek informací o tom, jak v několika případech probíhalo „přesvědčování“ na straně vyučujících, v tomto článku se zaměříme na naše studentské zástupce v senátu. Jelikož většina z nich volila vítězného kandidáta, zaměříme se především na ně. Prof. Hindls na to prostřednictvím svých kolegů šel zejména přes organizaci Buddy System a přes Centrální kolejní radu (CKR). Tento tah se díky úzké vazbě těchto subjektů s rektorátem vyloženě nabízel a pro Hindlse to bylo snadné řešení za minimálních nákladů. O roli vedení organizace Buddy System v rektorských volbách a jejím propojení a financování rektorátem se trochu dozvíte již v tomto článku, ale zásadní skutečnosti o tomto propojení přineseme až v příštím čísle Economixu.

V zajištění studentských kandidátů loajálních Hindlsovi sehrála zásadní roli prorektorka pro zahraniční vztahy a public relations prof. Hana Machková, bez jejíhož posvěcení nemůže na VŠE žádná studentská organizace cokoli činit. Kontroluje působení organizací zaměřených na cizince a zajišťuje jejich monopolní postavení (je jen jedna – Buddy System), zároveň může navrhovat „zasloužilé“ studenty na mimořádná stipendia a aktivně působit v oblasti semestrálních pobytů na partnerských univerzitách v zahraničí. Právě v této souvislosti můžeme nalézt silnou vazbu mezi prorektorkou Machkovou (respektive rektorátem) a vedením studentské organizace Buddy System. Významnou roli v ovlivňování studentů ve prospěch prof. Hindlse hraje i studentská tajemnice rektora Savina Finardi, která má zprostředkovávat komunikaci mezi rektorátem a studentskými organizacemi (případně jednotlivými studenty), a Petr Mazouch, předseda Kolejní a stravovací komise AS VŠE, který byl nasazen na studenty v AS VŠE již v minulých volbách.

Nervozita okolo voleb do AS VŠE byla veliká, a proto také proběhlo okolo nich letos v dubnu tolik tanečků, o kterých jsme vás informovali v Economixu č. 3/2009. Připomeňme si alespoň ten nejpodstatnější. Tím byla obava z manipulace voleb doc. Jakubem Fischerem, který byl ještě původním AS VŠE opět zvolen za předsedu hlavní volební komise. Tato obava však zdaleka nebyla jen na straně Národohospodářské fakulty VŠE, kde se očekávala kandidatura jejího děkana Schwarze proti rektoru Hindlsovi, k jehož velmi blízkým spolupracovníkům právě Fischer patří. Tuto obavu měli, vzhledem k událostem při volbách do akademického senátu (AS) FIS VŠE, i na dalších fakultách.

Fischer byl totiž zvolen předsedou volební komise i pro volby do AS FIS VŠE, které proběhly za značně nestandardních podmínek v listopadu 2008. Na Fischerovi ulpělo značné podezření z manipulace těchto voleb, jelikož měl, jak sám přiznal, u sebe v autě přes noc volební urny s volebními lístky, z toho jen jedna byla zapečetěna. Navíc volby dopadly ve studentské části až zázračně stoprocentním úspěchem jedné ze soupeřících stran, a to statistiků, ke kterým Fischer patří. Tím statistici prostřednictvím studentů znovu ovládli čtvrtou fakultu poměrem hlasů 9:8 (6 studentů a 3 vyučující). Podrobně jsme vás o této kauze informovali v Economixu č. 1/2009 a Fischer své podezřelé jednání nijak nevyvrátil ani ve své reakci otištěné v Economixu č. 2/2009, ve které se zabývá vším jiným než tím podstatným, což bylo jeho nestandardní počínání při volbách.

Vzhledem k tomu, co se na FIS VŠE při fakultních volbách stalo, byla ze strany AS VŠE přijata velmi přísná pravidla pro konání voleb, aby k podobným excesům nemohlo dojít i na celoškolské úrovni. Zástupci jednotlivých fakult si své urny pečlivě hlídali a neumožnili tak jakoukoli manipulaci s volebními lístky. Na tom nemění nic ani zpochybnění voleb na FPH VŠE, kde jeden ze studentů volil pochybením člena fakultní volební komise dvakrát.

Zmiňme však ještě jednu perličku, která výše uvedený styl jednání doc. Fischera jen dokresluje. Sám sebe nominoval za hlavní volební komisi k volbě takzvaných nezařazených na fakulty (zejména doktorandů), ve které kandidovala jeho přítelkyně a rektorova studentská tajemnice Savina Finardi. Savina Finardi nakonec ve volbách neuspěla a nepomohlo jí ani nahnání zahraničních studentů z Centra studií střední a východní Evropy (CESP), spadajícího pod rektorát, jeho ředitelem doc. Mikulášem Pichaničem z FPH k volební urně. Manipulace těchto studentů se účastnilo vedení organizace Buddy System, kteří pro ně, čistě shodou okolností ve volební den, uspořádali promítání filmu (zřejmě Kolja) s občerstvením v zasedací místnosti v Rajské budově.

Asi každý student, který se jen trochu zajímal o volby do celoškolského senátu, zaznamenal, že na čtyřech z pěti pražských fakult VŠE (kromě NF VŠE) kandidovali vždy dva kandidáti podporovaní organizací Buddy System a CKR. Tito kandidáti měli graficky sjednocené plakáty, které podle vyjádření jednoho z nich, Michala Bobka, nefinancovali ze svého. Zřejmě byly financovány přes Buddy System. Tito kandidáti uspěli na dvou fakultách, a to na FMV a FPH. Konkrétně jde o členky Buddy Systemu Janu Vránovou a Barboru Ondejčíkovou, dále o Michala Bobka (tehdy předsedy CKR) a Petra Vančuru, studenta oboru Arts Management, který je synem prof. Aleny Vančurové z FFÚ, jež letos neúspěšně kandidovala do AS VŠE a nikdy neskrývala své sympatie k prof. Hindlsovi. Pro kandidáty z tábora prof. Hindlse na NF VŠE byla zvolena jiná taktika založená na otevřené kritice děkana Schwarze. K tomu dobře posloužili studenti Stanislav Mazouch, mladší bratr již zmiňovaného Petra Mazoucha, a Šárka Zorníková, která je s NF VŠE ve sporu kvůli tomu, že sedmkrát neuspěla při zkoušce (o této kauze vás budeme informovat v dalším čísle Economixu). V tom, že tito dva studenti skončili na společné kandidátce, ačkoli se nikdy předtím nesetkali, sehráli zásadní roli lidé pohybující se okolo Hindlse. Informovali jsme vás o tom v Economixu č. 3/2009. Oba studenti však ve volbách neuspěli. Na FFÚ VŠE navíc uspěl student Ondřej Bayer, který se nikdy netajil svou přízní k lidem okolo prof. Hindlse a naopak nesympatiemi k doc. Schwarzovi. Bayera například při volbách do AS VŠE využil doc. Jakub Fischer, předseda hlavní volební komise, když potřeboval na poslední chvíli, aby si někdo v termínu stěžoval na časopis Economix a předsedkyni jeho vydavatele Zuzanu Starou, která za FPH kandidovala do celoškolského senátu. Bayer si tak stěžoval na kandidátku, která kandidovala za jinou fakultu, a nemohla tedy jeho kandidaturu jakkoli ohrozit. Jisté překvapení zřejmě připravili lidem okolo Hindlse úspěšní kandidáti na jeho domácí fakultě Zdeněk Vondra a Michal Budinský, kteří přísluší na FIS VŠE k poměrně nechtěné Grafické a multimediální laboratoři. S těmi se asi v jejich kalkulaci příliš nepočítalo. Jejich kandidáty totiž byli Jana Langhamrová a Petr Cyhelský, kteří tak zázračně uspěli ve Fischerem podezřele obhospodařených volbách do fakultního senátu. Ti však stejný zázrak ve volbách do celoškolského senátu ani zdaleka nezopakovali. Na Vondru s Budinským tak byl ihned nasazen Petr Mazouch, který se podle našich informací měl stát jejich „nejlepším kámošem“ a v této roli byl nakonec úspěšný.

Výsledek voleb do AS VŠE skončil úspěchem tábora prof. Hindlse. To bylo již tenkrát jasné asi všem, kteří znají poměry a vztahy jednotlivých aktérů na VŠE. Důkazem toho, že má Hindls v AS VŠE převahu, bylo již první zasedání senátu, kde se volilo předsednictvo. Svůj předsednický post dle očekávání obhájila doc. Jarmila Radová. Poté však v souboji o místopředsedu senátu v souboji s Miroslavem Svobodou z NF VŠE vyhrála Mgr. Alena Češková z FMV VŠE poměrem 21:11 (srovnejte s výsledkem rektorských voleb). Při této volbě se již tehdy naplno projevily preference jednotlivých senátorů a u některých jasně domluvený společný postup, a to na obou soupeřících stranách. Ačkoli nejpozději poté muselo být rozložení sil děkanu Schwarzovi poměrně jasné, přesto se rozhodl o post rektora usilovat. Podle našich informací se domníval, že do senátu byli zvoleni zástupci, které by mohl přesvědčit svým dobrým volebním programem a pozitivní kampaní, jež by se tak výrazně lišila od metod, které je zvyklá používat protistrana. Že to pro něj bude velmi těžký úkol spojený s překonáváním někdy hodně velkých překážek, bylo asi evidentní.

Z výše uvedeného vyplývá, že doc. Schwarz byl zcela v jiné výchozí situaci než prof. Hindls a u studentů mimo svoji fakultu od začátku tahal za kratší konec. Byl si zřejmě vědom, že musí u jednotlivých senátorů prolomit zejména informační bariéru a svou protistranou úspěšně dlouhodobě budovanou negativní pověst. Asi proto se rozhodl sejít se s každým senátorem, u kterého to považoval za smysluplné. Jakmile se sešel s prvními senátory, prof. Hindls na to zareagoval okamžitě sjednáváním obdobných schůzek. Podle našich informací Schwarz na schůzku pozval kolem třiceti senátorů, Hindls méně.

Údajně vzhledem k neuvěřitelným historkám o úplatcích a mafiánských postupech děkana Schwarze, které byly podle našich zjištění z rozhovorů se studenty šířeny spolupracovníky prof. Hindlse, konkrétně zejména senátorem za FIS VŠE Petrem Mazouchem a studentskou tajemnicí rektora Savinou Finardi, scházel se děkan Schwarz se studentskými senátory pouze ve skupinkách po dvou nebo třech lidech (podle fakult), aby je chránil před těmito útoky a sám nemohl být nikým nařčen z toho, co o něm bylo šířeno. Dva studentští senátoři mi osobně řekli, že byli „jakoby jen tak mimochodem“ zásobováni zprávami o tom, jak všechny děkan Schwarz uplácí, a tak čekali, kdy to – v legraci řečeno – „konečně přijde“. Ničeho takového se však nedočkali. Upozorňuji, že to byli studenti, kteří nakonec dali hlas prof. Hindlsovi. Pokud jde o částky padající v těchto „zaručených“ zprávách, které měly diskreditovat některé aktéry, tak Petr Mazouch údajně ve svých „zaručených“ zprávách nešetřil miliony, kdežto Savina Finardi údajně dosud (například v Ekonomickém klubu) prohlašuje, že z dvanácti senátorů, kteří dali Schwarzovi hlas, dostalo šest z nich mimo jeho fakultu a doktoranda Václava Gráfa (také z NF VŠE), které měl prý jisté, po dvou stech tisících korun. Smutné je, že studenti vysoké školy, u kterých lze předpokládat jistou úroveň samostatného úsudku, tyto informace přebírají mnohdy automaticky bez toho, aby se nad smysluplností a tendenčností takových informací zamysleli. Když pomineme možnosti Petra Mazoucha nebo Saviny Finardi něco takového zjistit nebo ověřit, tak je to především nehorázná urážka a pomluva všech aktérů. Na druhou stranu je překvapující, pokud mají o takovém jednání jednoho z kandidátů důkazy, že je ještě nepředali k projednání AS VŠE, který by z toho měl vyvodit přísné důsledky. Nebo se zkrátka lidé kolem prof. Hindlse řídí podle rčení: podle sebe soudím tebe? Částka dvě stě tisíc korun na senátora má totiž v souvislosti s organizací Buddy System reálný základ. Jak vyplývá již z dosud napsaného, vedení Buddy Systemu pracovalo pro Hindlse, nikoli pro Schwarze. Více si o tom budete moci přečíst v příštím vydání Economixu.
O charakteru některých Hindlsových spolupracovníků leccos vypovídá i to, že spoléhají při šíření „zaručených“ zpráv na ty nejnižší lidské vlastnosti, které „zdobí“ naši společnost. Takovou typickou vlastností je závist. Poukazování na to, že je děkan Schwarz bohatý podnikatel, a dávání některých faktů do neuvěřitelných souvislostí a snaha tím z něj dělat mafiána, jsou dlouhodobou záležitostí. Mnoho z nás si již pár „zaručených“ historek či informací o NF VŠE nebo jejím děkanovi vyslechlo. Tyto zprávy jsou mnohdy jejich posluchači přebírány, aniž by u toho příliš přemýšleli. To, jak lze v rozporu s realitou a bez znalosti souvislostí interpretovat některá fakta například z obchodního rejstříku, mně k mému velkému zklamání osobně předvedl dokonce přímo prof. Hindls. Tutéž dezinformaci (kromě mnoha dalších) jsem se pak přes některé studenty i senátory dozvěděl oklikou ještě od dalších lidí z Hindlsova tábora, takže šlo o úmyslné šíření účelové a ve své podstatě lživé interpretace.

Propojenost či sympatie vedení jednotlivých fakult s rektorátem a jejich zájmy se projevily naplno, když vedení tří fakult intervenovalo u senátorů zvolených do AS VŠE na jejich fakultách ve prospěch prof. Hindlse. Šlo konkrétně o intervenci vedení FPH, FIS a FM v Jindřichově Hradci. U FIS VŠE je to nasnadě, jelikož jde o mateřskou fakultu prof. Hindlse, a navíc, jak mi bylo sděleno hned několika lidmi z této fakulty, nikdo si tam nepřál návrat Hindlse a prorektorky Stanislavy Hronové na fakultu. Narušilo by jim to tam totiž již připravované rozdělení moci při budoucích děkanských volbách. U FPH VŠE to také není nijak velké překvapení, protože na tuto fakultu právě z NF VŠE odešlo po nástupu doc. Schwarze do funkce děkana docela dost lidí a nebylo to zrovna v dobrém. Právě mnozí z těchto lidí, jak jsem měl možnost zjistit i osobně, mezi studenty šíří o NF VŠE a jejím děkanovi různé negativní zprávy. Neinformovaný student má samozřejmě tendenci přejímat tyto názory a informace od svých vyučujících, ke kterým má přirozenou důvěru. Dalším faktorem může být to, že se na FPH budou zanedlouho konat volby děkana a současný děkan prof. Jaromír Veber si údajně není zdaleka jistý úspěchem při obhajobě svého postu. Podle našich informací, které nelze ověřit, byla údajně uzavřena dohoda mezi Hindlsem a Veberem, že Veber podpoří u „svých“ senátorů Hindlse a Hindls ho za to, v případě, že Veber neuspěje v děkanských volbách, jmenuje prorektorem. Poté, co Hindls volby vyhrál, dohoda se údajně změnila tak, že prorektorem po zesnulém prof. Felixi Koschinovi bude někdo z FPH. Důkazem obdobné dohody by mohlo být to, že do funkce prorektorky pro pedagogiku má nastoupit Ing. Hana Mikovcová, dosavadní proděkanka pro pedagogiku na FPH. Pravda je, že se Veber při současném stavu ve fakultním senátu bude muset asi hodně ohánět, aby svůj post obhájil i pro další období. Záleží jen na síle protikandidáta, nebo spíše protikandidátky, kterou bude zřejmě prof. Eva Kislingerová. Na FM VŠE v Jindřichově Hradci došla intervence děkana Radima Jirouška až tak daleko, že „svým“ senátorům zabránil v individuálním styku s doc. Schwarzem. Vzhledem k tomu, že jsou za Hindlse investovány do FM VŠE desítky milionů do výstavby a vybavení, tak to má asi své opodstatnění. Děkany, kteří zřejmě neintervenovali ani pro jednu ze stran, byli prof. Dana Zadražilová z FMV VŠE a doc. Petr Dvořák z FFÚ VŠE.

Kromě toho, že volba rektora ukázala, jak jsou na VŠE rozloženy síly, kdo s kým, proti komu a v některých případech i za kolik (respektive za co), že na programu kandidátů v podstatě vůbec nezáleží, že lež opakovaná stále dokola je vnímána jako pravda, apod., je evidentní, že při současném stavu VŠE je kandidát typu Jiřího Schwarze nezvolitelný. Vycházím z mnoha rozhovorů s členy akademické obce napříč všemi fakultami. Představuje totiž změnu (bez ohledu na to, zda k lepšímu nebo k horšímu), což je samo o sobě lidem nepříjemné, protože to narušuje jejich „jistoty“ (a to bez ohledu na to, zda jsou s nimi spokojeni nebo ne). Děkan Schwarz totiž přišel s programem, který mnohé doslova zděsil. Šlo zejména o pracovníky rektorátu a rektorátních útvarů, protože chtěl udělat audit jejich činnosti a zjistit tak, zda jsou vůbec potřeba, a případné úspory chtěl přesunout do mzdových prostředků fakult. Uvedl třeba příklad právního oddělení VŠE, které si najalo i na tak banální věc, jakou je výběrové řízení pro dodávku kancelářských potřeb, externí advokátní kancelář. Dalším příkladem bylo třeba to, že výpočetní technika, kterou si fakulty musí objednávat centrálně přes rektorát, respektive Výpočetní centrum VŠE, se pořizuje podstatně dráž, než kdyby si ji fakulty objednaly třeba na internetu samy. Při velikosti a klientské síle VŠE by to mělo být právě naopak. To, že jsou na VŠE vydávány prostředky neefektivně na mnoha místech, a to ani nezmiňuji investiční akce, je zkrátka fakt a na fakultách se o tom velmi dobře ví. Že tento stav mnoha lidem vyhovuje, asi nemusím zdůrazňovat.

Co bude dál?
Nezbývá než doufat, že se nyní prof. Hindls a jeho tábor po vítězství nad úhlavním nepřítelem zaměří na rozvoj a budování VŠE (tím však nemyslím investice do nových prostor), a to včetně NF VŠE, kterou se v uplynulých čtyřech letech snažili eliminovat, což bylo týmiž lidmi prezentováno jako snaha děkana Schwarze o osamostatnění NF VŠE. Dostatečným důkazem je to, že vedení VŠE je tvořeno především loajálními kolegy rektora Hindlse z jeho mateřské fakulty (FIS VŠE) a zástupci Fakulty podnikohospodářské. Nechme se překvapit, ale příliš změn v tomto smyslu asi nečekejme.

Děkan Schwarz ve své funkci končí v červnu 2010 a vzhledem k tomu, že je děkanem NF VŠE již druhé období za sebou, nemůže v dalších volbách znovu kandidovat. NF VŠE tak čeká v polovině příštího roku volba nového děkana. Již nyní jsou nám známa jména až šesti potenciálních uchazečů o tuto funkci. Bude to jistě zajímavý souboj. Děkan Schwarz však podle svého prohlášení bude chtít ještě aplikovat na své fakultě některá opatření, se kterými šel do rektorských voleb a chtěl je aplikovat na celoškolské úrovni. I nadále pak zůstane ve funkci vedoucího katedry ekonomie a bude učit.

Rektorské volby ukázaly, že v Praze je VŠE rozdělena zhruba půl na půl. Pak je tu ale ještě Fakulta managementu, v podstatě jakési „béčko“ FIS VŠE fungující v Jindřichově Hradci, kam nastupují většinou studenti, kteří neuspěli u přijímaček na pražské fakulty VŠE. FM VŠE je nejslabší součástí VŠE. Nejslabší fakultou byla i na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (JU ČB), kde se jí, podle našich zjištění, rádi zbavili. FM VŠE ovlivňovala rektorské volby již na JU ČB a je tomu stejně i na VŠE. Po senátorech FIS VŠE volili prof. Hindlse i všichni zástupci FM VŠE v AS VŠE. Nezapomeňme, že FM VŠE se stala součástí VŠE v době, kdy byl jejím rektorem prof. Jan Seger, současný děkan FIS VŠE. Vděčnost jindřichohradecké fakulty za záchranu a současné pumpování investic do její výstavby jsou dostatečným argumentem pro rozhodování jejích zástupců a někteří se tím ani netajili.

Diskuse k článku

Pro přístup do diskuze se přihlašte, a pokud ještě nemáte svůj účet, zaregistrujte se.