Proč nemají čeští novináři, i přes ideální podmínky, o dění v Evropském parlamentu zájem?

Všechny pozvané zástupce médií zajímalo především novinářské zákulisí a přístup EP k novinářům, zejména pak přístup českých europoslanců k českým novinářům. Prakticky všichni dotázaní europoslanci, jako by byli domluveni, do jednoho odpovídali stejně: „Většina českých novinářů nemá skutečný zájem o dění v EP a často, když volají, a člověk má radost, že se s nimi bude moci podělit o nejnovější problematiku, kterou řeší, jediné, co je zajímá, je kolik vyděláváme, kolik vydělávají naši asistenti a kolikrát jsme letos hlasovali. Poté do českých médií vypustí informaci, že vyděláváme miliony a neděláme nic,“ znělo při prakticky každé diskusi.

Samozřejmě existují i výjimky, které europoslanci nezapomněli zmínit – například Eva Hrnčířová, zpravodajka České televize v Bruselu. Jinak je ale jejich názor poměrně jasný. Stejný přístup ovšem kromě poslanců vnímá i například tiskový atašé Informační kanceláře Jan Pátek. Ten navíc zdůrazňuje, že v Česku je kromě nezájmu na vině i celková protievropská nálada.

Přitom podmínky pro kvalitní komunikaci s médii jsou v EP vynikající. Redaktor může do Bruselu přijít sám a EP mu půjčí nejen štáb, studio, techniku, ale také techniky. Novinářům jsou kromě tohoto k dispozici i veškeré materiály ve všech 23 používaných jazycích zdarma a rozsáhlý pressroom vybavený tou nejrozmanitější technologií, která je zapotřebí, aby mohli komunikovat se svou redakcí, posílat jí příspěvky a informovat ji. Kromě tohoto zázemí přímo v Bruselu najdou novináři zázemí i v České republice. V Jungmannově ulici v Praze totiž sídlí takzvaný Evropský dům, který kromě provozu informační kanceláře pravidelně pořádá různá setkání, promítání či přednášky. Jeho zástupci navíc často navštěvují různé školy, aby informovali i mladé lidi, kteří se třeba o Evropskou unii tolik nezajímají.

Bohužel největším problémem v ČR není žádná technická nebo finanční bariéra, ale přístup lidí k evropským institucím. Ať už je to nedůvěra v něco, co je nám tak vzdálené, nebo působení prezidenta Václava Klause na myšlení obyčejných lidí. V ČR se najde jen málokdo, kdo by byl jednoznačně pro evropskou politiku. Jan Pátek v Bruselu mimo jiné zmínil i rozdíl mezi námi a Slovenskem či Estonskem. V těchto zemích totiž existuje poměrně silný politický konsenzus obhajující ono symbolické ANO Evropě, kdežto u nás, když se tak zamyslíme, neexistuje prakticky žádná politická strana, která by se otevřeně hlásila k Evropě. Na mysl mi tak přichází otázka, jak je vůbec možné, že jsme součástí Evropské unie, když ji tu vlastně nikdo „nefandí“.


Fotografie: Filip Vostrý