Nositel Nobelovy ceny za mír, prof. Muhammad Yunus se na pražském Žofíně zapojil do diskuze o sociálně zodpovědném podnikání

Přestože diskuze neměla žádný oficiální název, díky hlavnímu hostovi prof. Muhammadu Yunusovi bylo téma nasnadě. Diskutovalo se především o sociálně zodpovědném podnikání, o pomáhání lidem a o budoucnosti kapitalismu jako takového.

Úderem 14. hodiny nás v Paláci Žofín postupně přivátali Soňa Baťa, O.C, manželka před čtyřmi lety zesnulého Thomase J. Bati (syna legendárního Tomáše Bati) a prof. Ing. Petr Sáha, CSc., rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Dále se ke slovu dostal hlavní host diskuze, prof. Muhammad Yunus. Ten svou řeč začal vyprávěním svého životního příběhu. Vyprávěl, jak vyrůstal mezi dalšími 8 sourozenci, jak si přál být učitelem a jak nakonec i učil. Učil ovšem ekonomickou teorii, která neměla, v porovnání s hladomorem a bídou venku, prakticky žádné reálné použití a tak se rozhodl opustit univerzitu a být užitečný jinak. Profesor v osobním přístupu pokračoval a svěřil se nám i se svými začátky jakožto úspěšného bankéře. Tehdy ho prý neskutečně šokovalo, jak v jedné malé vesničce v Bangladeši řídí život obyvatel lichváři poskytující mikro úvěry. Když jednou zadal svému studentovi za úkol zjistit, kdo a kolik těmto lichvářům dluží, nestačil se prý divit. 42 lidí dlužilo celkem jen 27 USD. To Yunuse podnítilo k tomu, půjčit těm lidem požadovanou částku a „osvobodit“ tak vesnici od lichvářů. Lidé se na něj prý od té doby koukají úplně jinak. Důležité ovšem je, že se mu tento typ „podnikání“ natolik zamlouval, že začal přesvědčovat již zaběhlé banky, aby půjčovaly i ony těm nejchudším. Banky jeho prosby vyslyšely až v okamžiku, kdy se za tyto chudé lidi osobně zaručil. Jen o několik měsíců později rozjel vlastní podnikání a to právě na těchto mikro úvěrech, které poskytoval těm nejchudších a nejpotřebnějším. Časem se jeho podnikání rozrostlo i do nefinančních oblastí. Jako příklad uvedl Grameen Phone, která lidem ve vesnicích pořizuje mobilní telefony nebo Solar Grameen Energy, která zajišťuje domácí solární systémy po celém Bangladéši, kde je o elektrickou energii i v dnešní době stále nouze.

Prof. Yunus neustále opakoval, že hlavním zdrojem jeho úspěchu byl fakt, že se nehnal slepě za penězi, ale snažil se podnikat proto, aby mohl pomoct potřebným. Doslova pak řekl, čím se on sám řídí: „Create a business to solve a problem“, čímž podpořil teorii, že podnikání by mělo mít kromě peněžních cílů i cíle sociální, společenské. Samozřejmě podpořil i snahy západního světa o charitu, ale zdůraznil její slabinu. Rozdíl mezi charitou a sociálně odpovědným podnikáním je prý v tom, že peníze z charity už se nikdy nevrátí. Cílená osoba je spotřebuje a tím pomoc končí. V případě sociálně odpovědného podnikání se ovšem peníze, kterými člověk někomu pomůže, vrátí a mohou tak pomoci někomu dalšímu. Není to jen jednosměrný tok.

Ke slovu se, po přeci jen trochu delším příspěvku, dostali i další panelisté. Vladimír Dlouhý, ekonom a člen NERVu, okomentoval příspěvek hlavního hosta trochu zeširoka. Začal tím, že dnešní svět ovlivňuje především globalizace a zejména po roce 1989 začalo období takzvaného nezodpovědného podnikání. Každý, kdo měl příležitost, se hnal za penězi a na nějaké společenské problémy nebral ohledy. I přesto však Vladimír Dlouhý zdůraznil, že za posledních 25 let bylo z chudoby „vytaženo“ více lidí než kdykoliv dříve. Svůj úvodní příspěvek ukončil chválou prof. Yunuse za jeho úžasnou kombinaci byznysu a pomoci lidem.

Třetí na řadu přišel Šimon Pánek, zakladatel Člověka v tísni. Ten svůj příspěvek pomyslně rozdělil na tři části. Nejdříve připomněl fakt, že dnes žije většina lidí na této zemi ve středně bohatých zemích, nikoliv v nejchudších, jak tomu bylo dříve. Dále podobně jako Vladimír Dlouhý zkritizoval období po roce 1989, ovšem s tím, že je skvělé, že lidé i díky prof. Yunusovi vidí, že lze úspěšně podnikat a zároveň být prospěšný i společnosti. Na závěr trochu obhajoval působení charity. Zdůraznil, že ani charita již dnes nefunguje na jednoduchém rozdávání potřebným. Její metody jsou čím dál sofistikovanější a promyšlenější, přesto stále nemohou soupeřit s podnikáním. Jednoduše proto, že prostě nemají to správné podnikatelské myšlení.

Na úvodní příspěvky dvou českých panelistů prof. Yunus reagoval tím, že i přes neustálé zlepšování v posledních letech, je dnes prvořadným cílem podnikatelů stále především jejich osobní zisk a společnost je až na druhém či třetím místě. Dále pokračoval, že problém je i v myšlení většiny lidí. Odvádíme vládám daně a doufáme, že za nás vyřeší všechny problémy. Bohužel si však neuvědomujeme, že vlády nemají zdaleka takovou sílu ani technologii na zvládnutí všech problémů. Je tedy potřeba, aby se každý jednotlivec pokoušel o řešení problémů alespoň ve svém okolí. Prof. Yunus prý stále věří, že lidská tvořivost a síla jsou mnohem větší než problémy, proti kterým stojí. Je tedy jen na nás, jak si s nimi poradíme.

Protože se diskuze nadále rozjížděla, na reakci hlavního hosta reagoval znovu Vladimír Dlouhý. Ve svém druhém příspěvku zdůraznil především nutnost rozlišovat mezi různými úrovněmi kapitalismu ve světě. V jiné pozici jsou země západní, v jiné země postkomunistické a v úplně jiné země jihovýchodní Asie. Konkrétně dále dodal, že my jsme natolik „tlustí“, že si můžeme utáhnout opasek a snažit se dělat více pro společnost než pro sebe, ovšem například v Bangladéši tohle půjde jen těžko.

Jako poslední vystoupil opět prof. Yunus a diskuzi zakončil pohledem do budoucna. Vyjádřil velká očekávání spojená se současnou mladou generací, která má takové technologické možnosti, o kterých se jemu ve stejném věku ani nezdálo. Vyjadřil svůj názor, že lidstvo jako takové je schopno zajistit si nulovou nezaměstnanost či vymítit hladomory a bídu. Jediné co je k tomu potřeba je chtít a snažit se o to. Tím nechtěl nijak shodit podnikání jako způsob vydělávání peněz, ale kromě prozatimního přístupu „JÁ“ je podle něj potřeba připojit i přístup „MY“. A poté snad budeme všichni zase o kousek spokojenější.

Fotografie: Jan Verner