Dnes je úterý 12. prosince 2017

Nejlepší z yoyerské komunity Vašek Kroutil studuje u nás

Náhled
15. 12. 2010 09:00 - Tereza Voborníková

Pamatujete si z dětství písničku o kulaté hračce jojo? Zpívalo se v ní, jak pěkné létá – nahoru, dolů, sem a tam. A přesně tak jste si určitě někdy zkrátili dlouhou chvíli a pak jojo zavřeli někam do šuplíku, kde odpočívá dodnes. Václav Kroutil, student Podnikohospodářské fakulty VŠE, jojo nezahodil. Vyměnil jeho klasickou verzi za freestylové yoyo a pak už jen dostál svému jménu: „kroutil“ s ním tak dobře, že se stal mistrem Evropy 2010.

Vašku, jak se liší jojo od yoya? Je v tom nějaký rozdíl nebo je to jen snaha o atraktivní název?
Tyto dva názvy se používají, aby se odlišilo „staré“ klasické jojo od moderní freestylové verze.

Mluvíš o „starém“ joju. Má jojo nějakou zajímavou historii?
Jojo je druhou nejstarší hračkou na světě, i když se traduje, že původně nesloužilo jako hračka, ale jako zbraň. (Divím se, a to velmi, jak by mohlo jojo sloužit jako zbraň, pozn. autorky) Vážně zbraň! Na Filipínách jej používali k lovu zvěře – zavěsili kámen na provaz a s tímto nástrojem číhali v korunách stromů. Výhodou bylo, že měli více pokusů k zasažení zvěře. Jako hračka začalo sloužit až později, vypráví se, že Napoleon a jeho vojáci se s jojem uklidňovali před bitvou. Teprve až v 19. století Filipínec Pedro Florese jojo upravil tak, aby se s ním daly dělat triky, a svůj nápad úspěšně prodal v USA, kam emigroval.

A co ty? Bereš svoje yoyo jako hračku, zbraň, umění nebo sport?
Pro mě je yoyo něco mezi sportem a street-artem. Když mám vystoupení jako exhibici, je yoyování spíše umění. Snažím se dělat „velké triky“, takové, které zabaví obecenstvo, jsou dobře viditelné a pochopitelné. Náročné motačky lidé na exhibicích neocení a spíš je to bude nudit. Zato na soutěžích ve freestylu se snažím dělat technicky náročné, dobře hodnocené triky a originální triky. Yoyeři to na rozdíl od laiků ocení.

Triky si vymýšlíš sám?
Ano, sám. Když s yoyem začínáš, první tři roky se učíš triky od ostatních – z videí na internetu nebo od kamarádů. Postupně se propracuješ k tomu, že si vymýšlíš vlastní. A to je podle mne důležité. Problém je, že triky se oceňují jen mezi yoyery. Laické publikum lépe reaguje na jednodušší triky a na soutěžích se hodnotí spíše technické provedení. Jinak to asi nejde, protože kdyby se hodnotila i originalita, která není objektivně měřitelná, bylo by hodnocení ještě subjektivnější, než je teď.

Jak tedy taková soutěž v yoyování probíhá?
Máš tři minuty, během kterých musíš předvést, co umíš. Vystupuje se s hudbou, tu si vybíráš sám. Porota technické obtížnosti triků přikládá váhu 70 % a zbylých 30 % je hodnocení uměleckého dojmu. Na soutěži jsou tři kategorie – začátečníci, středně pokročilí a pokročilí. Podle věku se kategorie nedělí, ale obecně platí, že v kategorii začátečníků jsou většinou děti nebo holky, středně pokročilí jsou tak do 17 let a pokročilí od 17 do 22 let.

To se yoyu nevěnuje nikdo starší?
Samozřejmě. Na yoyu je super, že ho může dělat prakticky kdokoli, děti i dospělí. Starší yoyeři už na soutěžích většinou nevystupují, ale dělají spíše rozhodčí. Věkově zajímavý byl ale třeba yoyer, který vystupoval na letošním mistrovství Evropy – tenhle pán totiž stejnou soutěž vyhrál před 57 lety.

Jak ses k yoyování dostal? Objevil se u tebe zvláštní talent? A je yoyo spíše o talentu nebo o tréninku a tvrdé dřině?
K yoyu mě přivedl starší bratr, začal jsem v roce 2003. Asi po roce a půl tréninku jsem se společně s kamarády přihlásil na první soutěž. Byli jsme všichni na stejné úrovni a prostě jsme se rozhodli do toho jít. U yoya je to asi jako u všech sportů – někomu to jde hned, jak to vezme do ruky, někdo se s tím trápí týden a ani za ten se nenaučí to, co talentovaný za pár hodin. Podle mě, když na něco někdo nemá přímo talent, tak to neznamená, že to nemůže dělat na vysoké úrovni. Když má talent na dření, tak to prostě nadře. Důležitá je trpělivost, když zkoušíš trik několiksetkrát a stále se nepovedl, tak to chce prostě zkoušet dál. (Když mi Vašek ukazuje některé triky, začínám chápat, proč na tomto místě trpělivost zdůraznil, pozn. autorky).

Jak se yoyování trénuje?
Trénovat můžeš, kdykoli máš u sebe yoyo. Takže většinou doma, ale pořádají se i speciální „yoyo sešny“ každý čtvrtek, v zimě v tělocvičně, v létě v parku. Navíc v letošním školním roce mám novinku, začal jsem pořádat yoyo kurzy v KC Zahrada. Jsou ale převážně určeny pro děti.

Přináší ti yoyo nějaké výhody? Sbalil jsi s yoyem někdy holku? Máš výhody ve škole? Cestuješ? Nebo je to jen občas dobrá brigáda?
Co se týče holek, dost yoyerů to na ně zkouší, ale ty reagují smíšeně – některé yoyo považují za „hustý“, jiné si myslí, že je to jen hračka pro děti. Velkou výhodou je, že patříš k yoyo komunitě – lidé se v ní dobře znají a i na soutěžích panuje spíše přátelská atmosféra než konkurenční boj. Ve škole žádné výhody nemám, škola ani fakulta mě nijak nepodporují. Ale bylo by to třeba, hlavně co se výukového plánu týče – soutěže jsou totiž po celý rok a není vždy lehké stíhat je současně s povinnou docházkou. Za největší přínos yoyování považuji cestování – dostal jsem se s yoyem do Japonska nebo do USA a poznal spoustu zajímavých lidí z celého světa. (Zajímavý je například Vaškův kamarád Kentaro Kimura, Japonec, který přicestoval do Prahy na yoyo soutěž a tak si oblíbil českou kulturu a kuchyni, že zde začíná studovat, pozn. autorky).

Věnuje se ještě nějaký jiný student naší školy yoyování? Přátelíte se? Máte nějaký klub?
Na škole je asi pět yoyerů. Býval tu i jeden mistr republiky, ale ten už studium dokončil. Všichni se známe a přátelíme. Jinak já jsem s několika kamarády založil a provozuji web o yoyu a yoyo shop SLUSNY.net. Společně chceme víc než jen yoyovat si v pokojíku. V České republice ale existuje i yoyo asociace (Česká yoyo asociace). A právě ta pořádá poslední víkend v lednu v Praze v Roxy mistrovství Evropy.

Diskuse k článku

Pro přístup do diskuze se přihlašte, a pokud ještě nemáte svůj účet, zaregistrujte se.