Mozek jako cesta úspěchu: Nenechte šotka rozhodovat!

Jiří Vokáč Čmolík se podílí na výzkumech s neurology ve Vojenské nemocnici pomocí magnetické resonance, jak to sám nazval: „Jakoby se koukáš do mozku online“. Dále se zabývá korporátním bubnováním (pořádá ho pro více než šest tisíc manažerů ročně), prostřednictvím bubnování je totiž spojována pravá a levá mozková hemisféra. A také pořádá jednu z technik neuroleadershipu, kterou je corporate firewalking – přechod firem po 650°C žhavém uhlí.

Samotný neuroleadership je zkoumání živého mozku (před pár lety se mohl zkoumat mozek jenom mrtvý) a jeho reakcí na změnu řízení a výkonu. A dále jde o zkoumání toho, co je motivátor, že někdo je úspěšný a někdo neúspěšný. Spojení poznatků z neurovědy a leadershipu dává dohromady data a jak je použít, aby lidé byli šťastnější. „Neuroscience leadership je odvětví, které se mění každý týden.“ podotkl Čmolík.

Na čem neuroleadership stojí? Vývojově jsou tři podstatné části mozku. Nejmenší částí je tzv. plazí mozek, který reaguje na hrozící nebezpečí dle 3F (fight, flight, freeze), tedy buď budu bojovat, nebo se bojím a uteču nebo hraji mrtvého brouka. Druhou částí je tzv. emoční mozek neboli limbický systém. Tato část mozku nenávidí změnu a nesnáší riskování. Je to její úkol. A zde sídlí šotek (angl. gremlin) – kdykoliv se v hlavně objeví: „Na to nemáš, takových už bylo, to nezvládneš, neblbni, …“ tak to se ozývá právě on. Tou třetí a největší částí je neokortex, který je vývojově nejmladší částí mozku, a proto ji nemáme ještě moc „zmáknutou“, ale všechny vize a velké myšlenky vznikají tam. Tam je inner winner = vnitřní vítěz. Ale v neokortexu nevíte, jak se tam vítěz objeví. V neuroleadershipu dochází ke komunikaci mezi vnitřním vítězem a šotkem, pro posun vpřed je potřeba, aby šotek a inner winner došli ke shodě.

Ve své hlavě máme určité přesvědčení, které nám vštípilo naše okolí, ať již babička, rodiče nebo kolegové a kamarádi, ale tak i naše prostředí, zejména to, kde jsme se narodili. Jde o tzv. epigenetický kód. Cokoliv pak vidíme, tak to poměřujeme s naším přesvědčením a tak si to interpretujeme. Existuje jakýsi myšlenkový kruh, jehož prostředkem je právě ono přesvědčení, následně jeho interpretace, očekávání, emoce a pak chování. Pokud neposuneme své přesvědčení dál a nerozšíříme tak svůj myšlenkový kruh, tak se vlastně orientujeme na to, co víme a blokujeme si tak možnost vědět více.

Pokud nezměníme ono „nastavení“, tak to, co chceme, ale je to mimo naše přesvědčení, nevyjde. „Pokud si vědomě neprogramujete mozek, tak kdo to dělá? Většinou je to naučený systém, v horším případě je to pak někdo, kdo zneužívá tento systém. Neuroleadership je 100 % přijetí zodpovědnosti za to co děláte. Vytváříš si svůj vlastní svět. Jde o spojení vědy a spirituality.“ zajímavě upozornil pan Čmolík. S revolučním poznatkem kdysi přišel americký neurolog Benjamin Libet a to, že váš mozek udělá vaše rozhodnutí za vás téměř o sedm vteřin dříve než vaše svobodná vůle.

Kolem nás je mnoho příležitostí, stačí se jen pořádně rozhlédnout a vidět je!