Klaus na CEPu: S manželkou jsme nakoupili stovky žárovek, musejí nám vydržet do konce života.

Jako řečníci byli pozváni Pavel Gebauer (Ministerstvo průmyslu a obchodu), Ivo Strejček (poslanec Evropského parlamentu), Karel Kabele (Katedra technických zařízení budov ČVUT) a Lukáš Petřík (Parlamentní listy). Právě novinový článek Lukáše Petříka na téma hrozby evropské legislativy o nízkoenergetických domech na veřejné rozpočty inspiroval pracovníky CEPu, aby uskutečnili seminář na toto téma.

Václav Klaus se v úvodu přiznal, že si dům s nulovou spotřebou energie představuje jako bunkr, podobný známé průhonické restauraci Hliněná Bašta. Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov stanovující normy pro stavebnictví blížící se ideji energeticky naprosto soběstačných domů, která právě přichází z Evropské unie, Klaus vtipně přejmenoval na direktivu „Hliněná Bašta do každé rodiny“.

Jako první se řečnického pultu ujal Pavel Gebauer z Ministerstva průmyslu a obchodu. Nejprve se snažil vysvětlit podstatu zmíněné Směrnice 2010/31/EU – jedná se o mantinely pro to, s jakou účinností by se mělo pracovat s energií, neboť právě tato je národním pokladem. Hlavním cílem této snahy Evropské unie je proto podle Gebauera úspora primárních zdrojů – nemělo by docházet k jejich plýtvání a zároveň by měl být chráněn uživatel-zákazník. Sám Gebauer si ovšem uvědomuje, že druhou stránkou věci je správné nastavení těchto pravidel. Posluchače v naplněném sále ovšem ujistil, že standardy, stanovené touto legislativou, nad pomyslnou rozumnou míru nejdou – v „hliněné baště“ se tedy neocitneme, poznamenal.

Jako druhý z řečníků měl na řadu přijít Ivo Strejček, ovšem moderátor semináře Václav Klaus ještě Pavla Gebauera přiměl u řečnického pultu zůstat. Z jeho příspěvku se totiž prý nedozvěděl, zda je koncept domů s nulovou spotřebou energie fantazií nebo realitou, ani jaké kvantitativní vyjádření snížení spotřeby energie zmiňovaná směrnice představuje. Gebauer ovšem nebyl s to panu prezidentovi vyhovět, neboť jak za přikyvování ostatních řečníků přiznal, Směrnice 2010/31/EU žádná konkrétní čísla neuvádí. Ta prý budou nastavena až sekundární legislativou.

Poté již přišel na řadu europoslanec Ivo Strejček, který hned v úvodu diskutovanou směrnici o nízké energetické náročnosti budov popsal jako ve svých důsledcích obludnou legislativu. Směrnice je navíc velmi vágně definovaná, ostatně jako každá jiná legislativa pocházející z Evropské unie, dodal Strejček. Z celého procesu schvalování směrnice ale Strejček odvozuje mnohem hlubší principy a přístupy, při kterých probíhají rozhodování v Evropské unii. Především se jedná o nedůvěru v trh a v řešení problémů na národních úrovních. Tristní je zejména anonymita – podle Strejčka totiž ve většině případů nelze zjistit, kdo je původním autorem té které legislativy.

Třetí z řečníků, profesor Karel Kabele z ČVUT, ozřejmil, z jaké části se budovy podílejí na celkové spotřebě energie: v rámci Evropské unie ze 40 %, v rámci České republiky ze 35 %. Je ovšem podle něho přehlíženo, že v budovách se nespotřebovává energie pouze na oteplování resp. ochlazování vnitřních prostor, ale ve značné míře také na ohřívání vody – Kabele zde připomněl, že člověk je jediný tvor na zemi, který pro svou očistu potřebuje teplou vodu. Představa, že by se Evropská unie zaměřila právě na tento typ spotřeby energie, resp. plýtvání energie, je podle Kabeleho prozatím nemyslitelná. Kabele dále připomněl, že cosi jako dům s (téměř) nulovou spotřebou energie není nic převratného, neboť např. stavby na osamocených ostrovech či na Antarktidě musí být z principu energeticky soběstačné. Na semináři probíraná směrnice je podle něho ovšem čistě politický dokument, který technickou obec spíše nadzdvihl – směrnice obsahuje velmi měkká slova a zejména postrádá číselná vyjádření. Na závěr svého příspěvku se Kabele zamyslel nad tím, že přílišné kladení důrazu na zateplení budov energeticky nenáročnými způsoby má také druhý důsledek – v zimě budou o to vyšší nároky na energie z důvodu potřeby chlazení a vyvětrávání budov.

Podle posledního řečníka, Lukáše Petříka, který téma hrozících důsledků vycházejících z přijetí Směrnice 2010/31/EU otevřel svým článkem v Parlamentních listech, se jedná o nesmyslnou regulaci, která značně zatíží veřejné (a bezesporu rovněž soukromé) rozpočty – pouze na budovy centrální správy bude podle něho muset být vydáno 30 miliard korun, na všechny budovy veřejných institucí dokonce stovky miliard. Tyto peníze přitom logicky budou chybět někde jinde. Podle Petříka tak jde o typický příklad protitržního centrálního plánování z Bruselu. Každý z nás má přitom „právo topit pánu Bohu do oken“. Má-li člověk začít šetřit, pak pouze na základě svého rozhodnutí. Na konec svého příspěvku Petřík položil ironicky laděnou otázku: „Proč zateplovat domy, když nás ohřívá globální oteplování?“

V rámci závěrečné diskuze byl připomenut zákaz Evropské unie prodávat klasické žárovky s wolframovým vláknem. Posluchač z publika se řečníků tázal, jak nahradit tyto žárovky v prostorách, kde se často rozsvěcí a zhasíná, a kde tedy úsporné zářivky rychle selhávají. Prezident Václav Klaus odpověděl se svým typickým nadhledem – jeho ani jeho manželku tento problém nepálí, neboť si s Livií předtím nakoupili několik stovek žárovek, a nyní doufají, že jim vydrží do konce života.