Karel Dyba o činnosti OECD

Kam se OECD posunula od doby svého vzniku?
OECD má dnes 33 členských zemí (Estonsko po předání příslušných listin u francouzské vlády bude 34. zemí), které všechny reprezentují různé varianty demokratického kapitalistického řádu, tj. kontinentální model sociálně tržní ekonomiky, skandinávskou variantu, anglosaský model v jeho několika modifikacích, jihoasijský model, jihoamerický model i zkušenost zemí, které rekonstruovaly tržní ekonomiku a parlamentarismus po konci komunismu. OECD má obecný cíl vyjádřený v základním krátkém dokumentu ústavního charakteru nazývaném Konvence OECD – podpořit hospodářský růst a rozvoj, zaměstnanost a svobodný obchod v členských, ale i nečlenských spolupracujících zemích.
Oproti MMF či Světové bance, ve kterých jsou téměř všechny státy této planety, je OECD v současnosti spíše výběrovým klubem a stále se objevují otevřené či skryté narážky na to, že jde o klub „bohatých“. I když měřeno HDP per capita členské země, jako je Turecko, Mexiko nebo Chile, zrovna mezi nejbohatší nepatří. Hodí se tak připomenout, že chilský ministr financí Velasco ve svém projevu u příležitosti přijímání Chile do klubu zdůraznil, že Chile členství v OECD nevnímá jako vstup do klubu bohatých zemí, ale především jako vstup do klubu demokratických zemí, které sdílí stejné základní hodnoty a spoléhají na vzájemnou kooperaci při hledání fungujících politik a praxe v zájmu svého hospodářského a sociálního vzestupu.

V čem je, podle vás, možné spatřit největší přínos činnosti OECD?
OECD poskytuje fórum, kde vlády mohou hodnotit a porovnávat hospodářskou politiku, jak makroekonomickou, tak zejména strukturální, hledat při tom o fakta opřenou nejlepší praxi a formulovat případná hospodářsko-politická doporučení svým, ale nikoliv pouze svým členům. V rámci „OECD aqui“ však existují i některé standardy či instrumenty přijaté společně členskými zeměmi a které tyto země dříve nebo později musí zahrnout do svého zákonodárství, respektive, jejichž uzákonění může být podmínkou pro přijetí nových uchazečů. OECD však prakticky nemá žádné vynucující nebo sankční nástroje, jak prosazovat svá doporučení či standardy. To lze zřejmě nejlépe v období přijímání nové země do organizace, kdy je tlak na přijetí jistých instrumentů (tzv. peer pressure), což je hlavní metoda práce OECD, nejvyšší.
Na rozdíl od MMF či Světové banky OECD nepůjčuje peníze, a nemá tak prakticky žádné tvrdé nástroje, jak své standardy či politiky prosazovat.
Tak například Investiční výbor už v roce 1961 přijal dokument o liberalizaci kapitálových pohybů, který byl pak dále novelizován a který jsme při našem vstupu museli přijmout a promítnout do legislativy, zatímco některé členské země tuto liberalizaci, na rozdíl od liberalizace zahraničního obchodu, aplikovaly jen omezeně. Připomeňme, že tato plná liberalizace zrovna nebyla moc výhodná v době měnových turbulencí ve světě kolem roku 1997, kdy jsme se i my potýkali s minikrizí koruny. Vstupujete-li však do klubu, je nutné vážit všechna pro a proti a eventuálně přijmout podmínky členů, kteří vstoupili před vámi či případně klub založili. Nicméně stále platí, že vstupující země může požádat o derogaci určitých instrumentů OECD, které jsou součástí „aqui“ OECD, pokud to příslušné výbory OECD schválí a země se případně zaváže, dokdy se příslušný instrument stane součástí zákonodárství této země. Poslední slovo v tomto má ovšem Rada OECD, která musí přijetí schválit.
Za dobrovolné i povinné příspěvky členských států sekretariát OECD například připravuje Ekonomické přehledy eurozóny, které jsou, stejně jako Ekonomické přehledy členských zemí, případně i některých nečlenských zemí, projednávány na Výboru pro ekonomické přehledy. Výsledky jeho práce jsou pro hospodářské a politické autority, odbornou veřejnost, ratingové agentury, odborné novináře apod. důležité a svým možným dopadem více než jen zajímavé. Stačí se například podívat na několik posledních Ekonomických přehledů ČR, ve kterých, jak chci věřit, převažuje liberální přístup k reformním doporučením pro makroekonomickou, ale zejména strukturální hospodářskou politiku. Podobně zmínky a odvolávky na předpovědi ekonomického vývoje, doporučení OECD vládám apod. jsou standardně citovány v médiích.

Působíte jako velvyslanec a stálý předseda ČR při OECD. Mohl byste nám přiblížit práci vašeho týmu?
Celkem zhruba 200 pracovních orgánů OECD, výborů (těch hlavních je zhruba 22) a podvýborů pokrývajících širokou škálu ekonomických, sociálních, finančních, environmentálních a dalších problémů řešených v OECD „obsluhují“ čtyři stálí experti. Ti musí rozumět tomu, co se projednává, jaké je stanovisko ČR a prezentovat to na zasedání. Pracovníci mise sami pokrývají zhruba třetinu odborných jednání ve výborech OECD, dvě třetiny jsou obsazeny pracovníky příslušných resortů. Nezřídka proto dochází k souběhu dvou či více jednání a experti Stálé mise musí operativně posoudit, kde se projednávají věci více důležité pro ČR, kde je třeba svým vystoupením jednání ovlivnit. Z jednání výborů pak experti připravují kvalitní informace pro resorty.
Kromě odborných věcných otázek se snažíme ovlivnit strategické zaměření práce OECD jako takové v souladu s našimi zájmy – prostřednictvím jednání o prioritách, rozpočtu, vnějších vztazích OECD apod. Snažíme se o ten správný výraz, přece jenom naše váha zde je jistě menší než váha těch zemí, které nejvíce přispívají do rozpočtu OECD. A to přesto, že rozhodování v Radě je konsenzuální. Vždy jde také o to, nacházet i v Radě správné spojence. K tomu je důležité i zákulisí.
Podíváme-li se hlouběji na vývoj našeho vztahu k OECD a využívání toho, co lze v OECD najít relevantního pro naše potřeby, pak dlouhodobě vidíme ministerstvo financí jako instituci, která to umí nejlépe. Nejde jen o Ekonomické přehledy ČR, pro které je MF hlavním partnerem při jejich tvorbě, ale i pravidelné využívání pokladnice znalostí OECD v oblasti daňové, v oblasti fiskální odpovědnosti, ve spolupráci při vypracovávání přehledů apod. Domnívám se však, že využití znalostí OECD dalšími ministerstvy, např. MPO, MŠMT, MPSV (zejména díky zájmu tehdejšího ministra a dnešního premiéra Petra Nečase) se za doby Topolánkovy i Fischerovy vlády zlepšovalo a pro své proreformní politiky (finanční zodpovědnost, penzijní reforma, zdravotnická reforma, zjednodušování podmínek podnikání, flexibilita trhu práce, energetická politika – nezapomínejme, že přidruženou organizací OECD je Mezinárodní energetická agentura, IEA) hledali i inspiraci a podporu v pracích OECD.
Jistá osvětová činnost v podobě přednášek a besed o tom, co je OECD, jak funguje, co z toho máme, jak experti OECD vidí světovou ekonomiku, jak hodnotí naše školství (připomínám studie v rámci PISA) atd. pro domácí zainteresované publikum, patří rovněž do popisu práce velvyslance při OECD.
Podobně má smysl umístit stážisty z našich ministerstev a dalších úřadů v direktorátech OECD. To je jistě cesta, jak lépe porozumět „vnitřnostem“ OECD, vytvořit si jistý trvalejší vztah k organizaci včetně případných osobních vazeb a umět tak lépe využívat to, co organizace umí dobře, pro domácí potřeby, případně i osobní a profesní růst. Možná se i prosadit jako zaměstnanci organizace někdy v budoucnosti, což zatím i z historických důvodů jde spíše pomalu. I když pak takoví odborníci mohou nějaký čas chybět doma.
Dnes je mise při OECD podřízena MZV. Avšak charakter OECD, a tudíž charakter práce mise je mnohem více odborný a mnohem méně čistě diplomatický. Prakticky nejde o zahraničněpolitickou agendu. Proto případný kompetenční přesun pod Úřad vlády, a tak tomu v některých členských zemích je, by v našich podmínkách patrně posílil jak využití expertizy OECD při formulování proreformní hospodářské politiky, tak i nezastupitelnou koordinační roli Úřadu vlády při jejím koherentním zpracování a prosazování.

Co čeká OECD v budoucnosti?
Najít rovnováhu v někdy protichůdných zájmech členských zemí – i přes obecně uznávané výchozí základní hodnoty, tzv. likemindedness – není jednoduché. Přitom je třeba vzít v úvahu i legitimní úsilí současného generálního tajemníka (GT) organizace Josého Ángela Gurríi v dobrém smyslu prodávat organizaci v soutěži s jinými mezinárodními organizacemi, jako je MMF, Světová banka, ILO (International Labour Organization) apod. Nepochybně Gurría, Mexičan, který byl nedávno Radou OECD potvrzen ve funkci na dalších pět let, je člověk, který konstantně a dynamicky usiluje o pozvednutí prestiže a relevance OECD v měnícím se globálním světě. OECD není klasický think tank, který si může dovolit naprosto nezávislou kritiku různých politik ať už zprava či zleva, ale mezinárodní organizace patřící vládám členských zemí, a tudíž eventuální kritické poznámky k politice jednotlivých členských zemí musí být, řekněme, konstruktivní. Tj. máte hodně problémů, a jak ukazujeme v materiálu OECD, udělali jste chyby v hospodářské politice, ale když zvážíte naše doporučení a uděláte to a to, a vaše jisté odhodlání pustit se reformní cestou je už dnes viditelné, tak jste na správné cestě. Prostě tak jako premiéři či ministři té které země i Gurría má jistý optimismus v popisu své práce.
V současnosti probíhá jednání o přijetí Ruské federace do OECD. To má svůj technický a politický aspekt. Co se týče technických otázek, ruská vláda předložila úvodní memorandum, ve kterém se vymezuje k „aqui OECD“, a jednotlivé výbory OECD (těch dvacet hlavních) projednávají problematiku ze svého pohledu. Některá ruská ministerstva komunikují s příslušnými výbory OECD dobře, jiná dost zaostávají, zřejmě z důvodů domácích koordinačních problémů, i když špičkoví ruští politici by vstup do OECD rádi viděli. To bylo komunikováno z jejich strany také nejvyšším představitelům OECD. Na příslušné výbory OECD jezdí delegáti z našich ministerstev a jednání o vstupu Ruska je tak také pro nás příležitostí k tomu, abychom „tlačili“ na řešení eventuálních problémů v našem obchodu s Ruskem, investování v Rusku, případně i v jiných ekonomických oblastech. Moje vlastní doporučení, když zvážím všechna pro a proti, by bylo Rusko přijmout.
V této souvislosti se nelze nezmínit, že Rada OECD na ministerské úrovni rozhodla o zahájení strategicky významného procesu takzvané posílené spolupráce (enhanced engagement) s pěti novými světově významnými ekonomikami: Brazílií, Indií, Indonésií, Čínou a Jižní Afrikou (tzv. země BIICS). Dokonce s vyhlídkou na jejich případné členství v OECD se váha těchto zemí v globálním hospodářství v posledním dvacetiletí na úkor členských zemí OECD podstatně zvýšila a staly se významnými subjekty s vlivem na chod světové ekonomiky. Členské země OECD chápou, že pro udržení relevance OECD v takto změněném a měnícím se světě je žádoucí užší spolupráce s BIICS. Jak toho dosáhnout, aniž by při tom bylo nutné reinterpretovat podstatně základy Konvence OECD a slevit z prosazování standardů OECD, není zrovna technicky a politicky lehká otázka. Země BIICS o přijetí do OECD nepožádaly, OECD tak v jednání s nimi, respektive v ucházení se o jejich přízeň tahá tak trochu za kratší konec.

Chtěl byste ještě něco dodat, případně vzkázat něco studentům VŠE?
Za mého „úřadování“ na misi jsme rozjeli program pro studenty-stážisty. Detaily k tomu, jakož i zkušenosti stážistů, kteří u nás stáž absolvovali, je možné nalézt na naší webové stránce. Bohužel nemůžeme nabídnout žádné peněžní prostředky, takže každý se v tomto smyslu musí postarat o pobyt v Paříži sám. Nicméně, co se týče pracovního prostředí a zaměření stáže (kancelář, počítač, vedení apod.), to samozřejmě poskytneme, včetně přístupu do OECD na konzultace s experty.
Kromě toho doporučuji využívat při studiu expertizu OECD, k řadě textů, prezentací, pracovních materiálů apod. je tam volný přístup. Na příslušná ministerstva u nás posíláme i publikace OECD, ke kterým tento volný přístup na webu není. Tam by měly být tyto práce dostupné.