Dnes je čtvrtek 28. července 2016

Jiří X. Doležal: „Kromě represivních složek bych odstátnil všechno.“

Náhled
01. 10. 2010 09:00 - Hana Kubovcová

Jiří X. Doležal je jedním z nejvýraznějších novinářů na české scéně. Vystudoval psychologii a od roku 1991 píše do časopisu Reflex, přičemž čtenářskou obec dělí na dvě poloviny – jednu jeho otevřené chování pobuřuje, druhá v něm nachází zalíbení. V 90. letech zahájil debatu o socializaci konopí ve společnosti, od roku 2004 pořádá soutěž Reflex Cannabis Cup.

Věnuje se problematice krajně pravicových extremistických skupin, známá je jeho kritika českých zákonů omezujících obchod s ohroženými plazy či kritika operačního systému Linux. Příznivcům opakovaně umožňuje nahlédnout do svého soukromí, naposledy umožnil on-line přenos svého sňatku se spisovatelkou a psycholožkou Alex Doležalovou Hrouzkovou. Nový projekt Jiřího X. Doležala má název Zrušme veřejnoprávní televizi a jeho cílem je ukázat, „že v době Internetu už není proč, aby stát nějakým krkolomným mechanismem typu ,veřejné služby‘ a koncesionářskými poplatky financoval obří a z podstaty veřejnoprávnosti méně efektivní televizi.“

Mohl byste spontánně odpovědět, co vás nejvíc štve?
Blbci. 70 % až 80 % populace jsou zamindrákovaní idioti, kteří něco předstírají a na něco si hrají. Vytvářejí pro normálního člověka a pro normální chod společnosti nesmyslný vopruzy a překážky, který jsou zcela zbytečný. Chcete příklad? Sbírám trilobity a v sobotu jsem byl kopat. Přišel jsem na jámu, kde byla skupinka tří sběratelů, kopou, kopou, až vykopou krásného sedmicentimetrového trilobita. 520 milionů let byl v zemi a čekal, aby teď přišel sběratel, který ho vykope, vezme kladivo a začne oklepávat ten zbytečný kámen, až toho trilobita rozmlátí. Tohle jsem teď viděl a fakt jsem musel odejít, abych toho člověka neuhodil.

Váš nejaktuálnější projekt má název Zrušme veřejnoprávní televizi. Kolik lidí je v současné chvíli pod peticí podepsáno?
Když jsem odcházel od počítače, tak tam bylo 1370 podpisů. To, že jich tam není mnohem více, je důsledkem mé dovolené, nejsem v Reflexu a nemohl jsem protlačit článek do časopisu (rozhovor se odehrál 13. 10., pozn. red.).

Přijde mi, že ten projekt má hodně malou propagaci.
Musí to zahájit Reflex a ten to, přestože to bylo slíbeno, dosud nezahájil. Protože mám 14 dní dovolenou a jako v každém jiném konkurenčním systému, když prostě za tím článkem nestojíte a nestrkáte ho dopředu, tak nevyjde. Ale v pondělí jsem objednán k šéfredaktorovi a budu dělat hysterickou scénu.

Vidíte reálně šanci, že by se poslanci touto věcí zabývali?
Zrušením České televize jako takové ne, ale výrazným omezením její činnosti ano. To zrušení je maximalistický požadavek, který já kladu částečně řečnicky. Já vím, že toho asi nelze dosáhnout. Ale k zahájení vážné debaty o omezení zábavní funkce české veřejnoprávní televize by to vést mohlo. A to já považuji za nejdůležitější. Já navrhuji, aby ČT24 spadala pod ČTZK, vysílala by jenom po internetu a běžela za pět procent současného rozpočtu České televize. Mně jde o to, aby se v té televizi přestaly vyhazovat peníze. Zrušení instituce veřejné služby by bylo asi nejjednodušší, ale alespoň nějaké okleštění by mi udělalo radost. A k tomu by to mohlo směřovat.

Byl byste i pro privatizaci dalších institucí ve státním vlastnictví?
Kromě represivních složek bych odstátnil všechno. Jenom tu represivní funkci by měl vykonávat stát, tu privatizovat nejde podle mého přesvědčení. V Americe to vidí jinak, tam mají i privátní věznice, ale to já nepovažuji za dobré. Domnívám se, že i z filozofického hlediska by si tohle měl skutečně ponechávat jenom stát. Privátní institut nemá právo druhého člověka k něčemu nutit nebo ho nějak omezovat.

Věříte tomu, že je nějaká větší privatizace v dohledné době možná?
Ne, nevěřím. Domnívám se, že k nějaké masivní privatizaci institucí dojde po nějaké stejně masivní krizi v rámci EU, která je podle mého názoru docela socialistickou institucí a spěje k prodělku a krachu. Takže až přijde průser na téhle úrovni, zase si vzpomeneme, že není možné všechno regulovat, že trh si to většinou zařídí sám, že lidi jsou dostatečně chytří a stát jim nemusí všechno předepisovat. Věřím, že potom by mohlo dojít k nějaké větší vlně privatizace podobné třeba té po revoluci v roce 1989.

V době internetu jdou do pozadí kromě televize také tištěná média. Nemáte strach také o časopis Reflex?
Já se neztotožňuji s tezí, že tištěná média jdou do pozadí. Tištěné médium je trochu něco jiného než internetová média. Tištěné médium, jako třeba Reflex, je nejen zdroj informací, ale také a především zdroj zábavy, navíc je to stylotvorný prvek. Člověk si chce ten časopis brát do ruky, listovat v něm, dělat si do něj poznámky, vytrhávat z něj. Trochu se bojím o tištěné deníky, to ano. Pokud se budou chtít udržet, budou muset přenést většinu pozornosti na psaní komentářů, protože informace čtenář rychleji získá ze zpravodajských serverů na internetu. Ale jinak se o tištěné médium nebojím.

Přesto hypoteticky; dokážete si představit, čím byste se živil, kdyby Reflex zanikl?
Nebo kdyby mě šéf vyrazil. Kdyby nastala nějaká taková situace, že bych nemohl do Reflexu dál psát, tak bych – byť je to hypotéza – se pokusil vrátit k řemeslu a neucházel se o místo píšícího novináře v jiném médiu. Ne proto, že bych byl tak fixovaný na Reflex, ale protože v České republice jiné médium, které by mělo takovou úctu k mojí práci, není. Šéfredaktor Reflexu je katolický intelektuál a v řadě věcí spolu opravdu nesouhlasíme. V praxi to je tak, že já napíšu článek A, on napíše článek non A a dá se to do jednoho čísla. A já se domnívám, že to je jediné médium, kde je něco takového možné.

Jakou úlohu vůbec přisuzujete v dnešní době tištěným a digitálním médiím?
Informace, vzdělání a účelový přenos myšlenek se podle mě v průběhu deseti let zcela digitalizuje. Zábavní, stylotvorná, estetická a lingvistická funkce tištěného média zůstane zachována, ale vesměs to budou knihy pro zábavu. Takže časopisy typu Reflex, časopisy o umění a podobně zůstanou zachovány. Stejně tak jako se v době reprodukované hudby stále chodí na koncerty. Je to jen aktivnější druh zábavy.

Pro širokou veřejnost jste známý zejména dlouholetou snahou legalizovat marihuanu. Vidíte za těch skoro dvacet let nějaký pokrok? Něco, co si troufáte označit za svůj podíl?
Tady došlo k dekriminalizaci, ke které jsem vyzýval dvacet let. V roce 1990, když vyšel první článek o legalizaci, tam byly požadavky, které jsou dneska de facto téměř naplněny. Já jsem navrhoval jako nejpragmatičtější řešení, aby stát toleroval pěstování dvanácti rostlin outdoor. V praxi je to dneska tak, že dekriminalizoval – ne zlegalizoval, stále to chápe jako přestupek, ale ne tedy jako trestný čin – pěstování pěti kytek. Ale nevěnuje se tomu přestupku velká pozornost. V tom je podle mě změna zcela zásadní. Ale jaký na tom mám já podíl, to nechávám historikům, pokud to někdy někoho bude zajímat. Sám nevím.

Jak vidíte další vývoj?
Já si myslím, že další krok k úplné socializaci konopí ve společnosti by měl být na evropské úrovni a mělo by jít o vyškrtnutí konopí ze seznamu omamných látek. Mělo by se vyškrtnout ze seznamu drog, proti kterým jsme podepsali mezinárodní konvence. S konopím by se mělo zacházet jako s léčivou rostlinou v trochu zvláštním režimu. Myslím si, že Evropa k tomu směřuje. Nejenom Evropa, ale i Amerika. Kalifornie dekriminalizovala marihuanu minulý týden. Úplná legalizace se bude v referendu rozhodovat někdy do konce roku. Takže ten vývoj jde tímto směrem. U nás je obrovské štěstí, že se racionální přístup ke konopí vyvinul, aniž bychom museli projít nějakým obdobím drogové války, kdy by se ničili gymnazisti proto, že vykouřili jointa.

Politické spektrum se rozrostlo o několik politických stran, mezi nimi i o Pirátskou stranu, která má k legalizaci konopí také kladný postoj. Chyběla vám tu podobná strana?
Víte, levičáků, jako je Pirátská strana, je tady dost. Akorát ostatní levičáci nemluví o konopí. Jejich zájem o marihuanu já považuji za zcela kontraproduktivní. Já si myslím, že ty lidi jsou kokoti, protože když mi někdo vykládá, že pět let po tom, co napíšu knížku, bych na ni neměl mít autorská práva, tak já nevím, co mu mám říct. To je prostě komunista. Větší radost by mi udělalo, kdyby ta Pirátská strana vznikla, ale nezabývala by se konopím. Mě potěšilo, když se racionální protidrogovou politikou zabýval Ivan Langer z ODS a dělal parlamentní semináře o racionální drogové politice a o léčebném využití konopí. To má nějaký smysl. Ale ti piráti, kteří jednou rukou mluví o legalizaci konopí a druhou rukou, že zavedou nějaký internetový komunismus, spíše té socializaci marihuany škodí.

Nepřemýšlel jste o aktivní účasti v politice?
Ne. Mně je 45 let, takže už tady dlouho nebudu, jsem za polovinou života a nehodlám ten čas, co mi zbývá, strávit komunikací s debilama a se sviněma. Opravdu ne. Já si myslím, že novinář, který píše jako já a pro médium, jako je Reflex, v té politice de facto je. Stačí mi to, jsem spokojený a nemám žádné další politické ambice.

Nemrzí vás, že je o vás v poslední době slyšet zejména díky vašemu sňatku a jsou opomíjeny projekty a problémy, kterými jste se zabýval? Nemyslíte, že jste zbulvárněl?
Já o tom sňatku nepíšu, já jsem nezbulvárněl. A to, že na mojí svatbě bylo hodně lidí a psalo se o ní, to mně dělá dobře. My máme se ženou v počítači složku Svatba, ta má snad 40 GB a jsme spokojení. Kdybyste se zeptala jinak, tak mě mrzí to, že média věnují tak malou pozornost tomu projektu o zrušení ČT. Ale to, co dělala média kolem naší svatby, mi nevadilo. Zpočátku jsem to považoval za úplnou blbost, byl to nápad Marka Stoniše a Bohouše Pečínky z redakce Reflexu a já jsem jim říkal, že to je kravina a že to nebude nikoho zajímat. Když jsme pak měli při on-line přenosu 44 000 připojených, říkal jsem si, že měli pravdu. Kdybych takovou pozornost médií měl jindy, tak by mě to asi trochu obtěžovalo, ale na té svatbě jsem si to užil. Ale ohledně té petice nejsem spokojený, že se o tom nepíše. Ale vzhledem k tomu, že o tom ještě nenapsal Reflex, není všem dnům konec.

Někde jsem se dočetla, že píšete, protože chcete poučovat lidi. Od koho se necháte poučovat vy?
Od každého, který o oboru, co mě zajímá nebo ho momentálně zkoumám, ví víc než já. Včera naposledy mě poučoval zakladatel a bývalý šéfredaktor časopisu Koktejl o neolitických hrobech a keramice a já jsem si nadšeně dělal poznámky. Předně vyhledávám paleontology a nechávám se poučovat o trilobitech, a dokonce je za to ještě uplácím lahvemi alkoholu.

Dovolím si ještě jednu vaši citaci: „Humanitní vzdělání je cesta, jak se naučit myslet. Když se nenaučíme myslet, tak v nejlepším případě skončíme jako Ing. nebo MBA.“ Trochu se mě to dotýká, protože k titulu Ing. směřuji. Kde berete opodstatnění k tomuto závěru, dle mého názoru předsudku?
Já si myslím, že to zas takový předsudek není. Ta ekonomie je věda, to ano. Ale to, že získáte titul Ing., je trochu kravina a měla byste mít normálně titul PhD. jako jinde ve světě. Člověk, který se na vysoké škole naučí úplně všechno o ozubeném kolečku, se tím nenaučí myslet. Na to, abyste se naučila myslet, se musíte učit nějaký ucelený, vzájemně provázaný systém, abyste pochopila nějakou hlubší strukturu. Je vcelku jedno, jestli je to matematika, latina, psychologie, filozofie, ale nemůže to být technologie. Tím si osvojíte dovednost, ale velmi těžko tím dospějete k nějaké moudrosti. To je můj názor.

Na vašich stránkách jsem koukala na podrobný rodokmen a genealogické testy. Co to pro vás znamená? Snažíte se ve svém původu něco najít?
Vedly mě k tomu dva faktory. Ten první, že v rodině, kde jsem byl vychován, se mi nikdy nezmínili o židovském původu. Já jsem vyrůstal bez otce a má matka ani matčina matka mi o tom nic neřekly, přestože můj vzhled sám o sobě stačil, abych od začátku své novinářské kariéry byl terčem otevřených antisemitistických útoků. Zajímalo mě to asi patnáct let a pak, když jsem psal článek o genealogii, tak jsem zájem o své předky s tímto článkem provázal. Potom už to jelo samo, začali se mi sami ozývat lidi, že dohledají v matrice původ a dohledali mi ho až do požáru v Horní Cerekvi v roce 1693, pokud si dobře pamatuji, kdy shořely matriky. Ale praktické dopady to žádné nemělo, že bych začal chodit do synagogy nebo něco takového. A to náboženství, ten judaismus, je mi skoro stejně nesympatické jako katolictví. A vůbec všechny monoteismy.

Diskuse k článku

Pro přístup do diskuze se přihlašte, a pokud ještě nemáte svůj účet, zaregistrujte se.