Ekofórum s Karlem Schwarzenbergem – EU jako světový hegemon?

Karel Schwarzenberg si na základě znění tématu položil otázku, zda Evropa vlastně může být garantem pořádku ve světě. Jak poznamenal, tuto roli po předchozí půlstoletí plnily Spojené státy americké. Dnes, i přes svou stále velmi významnou vojenskou a ekonomickou sílu, vytvářejí síť partnerských zemí, skrze které pravidla mezinárodní politiky šíří (například omezení držby jaderných zbraní). Spojené státy tak v současnosti hlídají pořádek ve světě zprostředkovaně. Evropa přitom bohužel není nikterak významným subjektem této sítě. Ekonomické těžiště se totiž během posledních desetiletí přesunulo do Pacifiku, jehož země (Čína, Indie, Japonsko) dnes pro USA představují daleko silnější spojence. O tom vypovídá i cíl vůbec první zahraniční cesty Hillary Clintonové jakožto tajemnice zahraničních věcí nové prezidentské administrativy USA – zamířila do Asie, nikoliv do Evropy, jak poukázal Karel Schwarzenberg.

Aby vůbec Evropa mohla plnit roli hegemona či plnohodnotného partnera Spojených států amerických při dozoru nad pořádkem ve světě, musí mít jednotnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Schwarzenberg v této souvislosti připomněl roli Evropské unie v rámci NATO. Evropa obranu hrubě zanedbávala. a jak Karel Schwarzenberg situaci obrazně vysvětlil, NATO stálo na dvou nohách, z nichž jedna byla obuta do opancéřované „kanady“ (tj. role USA) a ta druhá do příjemně vzdušné polobotky (tj. role EU). Evropa je sice schopna uspořádat konference, jejichž předmětem jednání je, kde a jak vojensky zasáhnout, ale již není schopna sama provést aktivní kroky. Tuto významnou absenci akceschopnosti má sice napravit zavedení úřadu komisaře pro zahraniční a bezpečnostní politiku a stálého předsedy Evropské rady (evropský prezident), přesto Karel Schwarzenberg vidí posun v této oblasti bledě, protože změny budou probíhat pouze velmi pomalu.

V následné diskusi popsal Karel Schwarzenberg i podobu, jakou by armáda Evropské unie měla mít. Podobně, jako je tomu v případě NATO, by evropskou armádu tvořily vojenské jednotky členských zemí EU, které by byly pod jednotným vedením. Při volbě velitele evropské armády by měl mít významnou roli právě prezident EU. Karel Schwarzenberg také vyjádřil svůj postoj k evropské integraci. Její rychlost je ovlivněna samotnou podstatou procesu integrace – Evropská unie se snaží sjednotit pod jeden útvar skupinu samostatných zemí, což je oproti sjednocení států Severní Ameriky, které spojuje jeden jazyk a jedna historie, znatelná nevýhoda. I proto Karel Schwarzenberg nevěří v integraci podobné Spojeným státům americkým a vidí tak naplnění sjednocení Evropy jako úkol značně obtížný. Jako jeden z problémů pomalého procesu evropské integrace navíc spatřuje nízkou politickou angažovanost Evropanů. Ta v časech blahobytu klesá. Naopak roste, když se objevují politické a ekonomické problémy. V otázce zastavení či dokonce zrušení procesu sjednocování Evropy by však Karel Schwarzenberg očekával ztrátu blahobytu a schopnosti prosazování zájmů jednotlivých států ve světě. A to jsou právě dva nejvýznamnější přínosy, které existence Evropské unie pro členské země zabezpečuje.