Diskusní fórum Liberálního institutu: bytová politika i marihuana

Jako první dostala slovo Eva Helclová a začala číselnými údaji: Česká republika je s počtem 427 bytů na tisíc obyvatel v průměru Evropské unie a obecně zde neexistuje nedostatek bytů. Přesto, jak poznamenala, MMR trápí nízká dostupnost bytů pro sociálně slabé a sociálně vyloučené obyvatelstvo. Nevyhovující je rovněž kvalita stávajícího bydlení zejména ve starších panelových domech. Jako úřednice z MMR přiznala, že regulace nájemného způsobuje rigiditu na trhu s bydlením. S novelou občanského zákoníku bude nově docházet ke sjednávání nájemného mezi vlastníkem bytu a nájemníkem dohodou, čímž skončí éra regulovaných nájmů. V České republice je celkem 920 tisíc nájemních bytů, z nichž je 670 tisíc s regulovaným nájemným. Změna zákona by se podle výpočtu ministerstva měla dotknout 470 tisíc bytů, což při úvaze dvou osob na byt znamená přes 900 tisíc osob, které nová legislativa zasáhne.

Druhý diskutující Milan Taraba připomněl, že na vládní úrovni vznikla první Koncepce bytové politiky již v roce 1999 a na ni navázala aktuální Koncepce přijatá usnesením č. 292 v roce 2005. V jejím souladu začaly obce a městské části privatizovat svůj bytový fond. Problémem je, že v mnoha případech byly bytové jednotky prodány pod cenou, někdy i pouze za symbolický obnos. V obecném pohledu Taraba zdůraznil a vyzdvihl situaci v družstevním bydlení, kde od pádu bývalého režimu de facto nevznikl s cenou bydlení žádný problém.

Miroslav Zajíček na úvod svého bloku vyslovil názor, že ačkoliv k 31. 12. 2010 pozbude platnosti zákon o jednostranném zvyšování nájemného z bytu (zákon č. 107/2006 Sb.) a trh by tak měl být konečně deregulován, s nájemními vztahy se vůbec nic nestane. Majitelé bytů totiž samo sebou navrhnou navýšení ceny nájemného a nájemníci ho samozřejmě odmítnou. Tyto spory budou poté řešeny soudními instancemi a budou trvat několik let. Do té doby setrvá status quo. Zajíček poté graficky znázornil výhodu trhu s neregulovanými nájmy – v „neregulované“ Filadelfii je podle jeho údajů více cenově dostupných bytů než v „regulovaném“ New Yorku.

Pozdě dorazivší Klára Veselá Samková omluvila své meškání účastí na sedmihodinové domovní prohlídce bytu v domě, který spravuje pro svého klienta. Vyprávěla, že se zjistilo, že nájemník v bytě několik měsíců pěstoval marihuanu a ona byla nucena pomáhat příslušníkům Policie ČR s likvidací nalezených konopných produktů (hutnými balíky marihuany byl prý vyskládán i komín). Tato s tématem diskusního fóra zdánlivě nesouvisející příhoda ale významně přispěla do rozpravy o bytové politice – Veselá Samková totiž zdůraznila, že za současné legislativy neexistuje způsob, jak takto neukázněného nájemníka, který svou činností byt značně znehodnotil, okamžitě vystěhovat. Ukončení nájemní smlouvy s sebou totiž nese tříměsíční výpovědní lhůtu, po níž se nájemník může obrátit k soudu s tím, že se nachází v sociálně problematické situaci a nemůže přijít o střechu nad hlavou. Následný spor se tak může protáhnout na několik dalších měsíců, ne-li let.

V následné diskusi mezi řečníky a diváky (ovšem bohatě také mezi řečníky samými) byly vysloveny názory k problému, co s osobami v důchodovém věku, které z důvodu deregulace nájmů nebudou s to ve stávajících bytech zůstat. Miroslav Zajíček v této souvislosti připomněl, že zákon o rodině jasně definuje nejen vyživovací povinnost rodičů k dětem, ale i dětí k rodičům – o staré osoby, na které deregulace dopadne, by se proto měli postarat jejich potomci. Dále padl názor, že o deregulaci se vědělo již od vzniku samostatné České republiky, a lidé (takzvaní dnešní senioři, jimž bylo tehdy okolo 50 let) tedy měli dostatek času na to, aby se na budoucí stav věcí stihli připravit.

Zda od 1. ledna 2011 začne hromadné stěhování typu „Kulový blesk“ nebo zda nastane období bezpočtu vleklých soudních sporů mezi vlastníky bytů a nájemníky, ukáže až sama realita.