BizIT přivedl na VŠE zástupce herního byznysu

Cílem tohoto setkání bylo uvést jakýsi ucelený náhled na herní prostředí ze všech možných zorných úhlů a samozřejmě ho zařadit do kontextu s byznysem.

Prvním vystupujícím byl Martin Klíma, který zaskočil za svého kolegu ze studia Warhorse Daniela Vávru. Troufám si tvrdit, že právě Daniel Vávra, hlavní tvůrce dnes již legendární hry Mafia, byl na tomto setkání jedním z největších lákadel. Jeho absence tak přítomné mírně rozesmutněla, ovšem Martin Klíma, tvůrce neméně slavné hry Dračí doupě, jejich náladu opět rychle povzvedl. Hned zezačátku totiž zaujal zajímavými statistikami. Podle těchto statistik totiž například počítačové hry nehrají jen děti a mládež, jak by většina z nás předpokládala, ale naopak v naprosté většině dospělí lidé. Dospívající prý tvoří dokonce jen 13 % všech hráčů. Neméně zajímavá byla i informace, že počítačové hry jako takové tvoří jen malou část všech her. Tou většinou jsou totiž hry pro konzole (Xbox, PlayStation, Wii, ...), které tvoří až 85 %. Důvody pro to jsou poměrně jasné. Pro tvůrce je mnohem jednodušší vytvořit hru na míru unifikovaným konzolím, kdežto rozmanitost počítačových sestav představuje pro tvůrce her doslova peklo na zemi. Svou část zakončil odpovědí na dotaz zvídavého studenta, kolik stojí vytvořit takovou průměrnou českou hru. Jeho odpověď zněla přibližně jeden milion euro, ovšem například Mafia 2 prý stála zhruba desetkrát tolik.

Druhým vystupujícím byl Martin Boháč, který svou část prezentace postavil na propagaci nejnovější hry, na které se sám podílel. Zde se však již nejednalo o klasickou počítačovou hru, nýbrž o online hru Infinitum. Tato hra by měla simulovat prostředí České republiky v období po světovém bankrotu, tedy v období celosvětové války. Za největší výhody této hry Martin označil především reálné mapy, reálné pohyby jednotek (včetně například času na přesun), ale například také možnost nejen ničit, ale i stavět a přemýšlet nad různými faktory ovlivňujícími prosperitu vojska a ekonomiky. Na otázku, zda budou ve hře také nějaké placené možnosti, odpověděl, že sice ano, ovšem nebude se jednat o žádnou konkrétní položku nebo vylepšení. Bude se jednat spíše o zrychlení stavění a vyšší přehlednost hry pro lidi, kteří nemají hluboko do kapsy a naopak mají málo času (přesně řečeno chtějí přes den dělat i něco jiného než hrát hru Infinitum).

Na Martina Boháče navázal třetí vystupující, Jaromír Mowald. Ten svou část začal krátkým sebepředstavením kde zdůraznil, že k tvorbě her se dostal až po mnoha letech teorie a samozřejmě hráčské praxe. Jeho pole působnosti bylo vidět hned na prvních slidech, které představovaly byznys prostor na Facebooku. Tam dnes, dle Jaromíra, působí více než 800 milionů lidí z čehož více než 400 milionů jich hraje hry. To je samozřejmě obrovská cílová skupina a tak není divu, že má tento prostor mezi sebe rozebráno jen několik opravdu velkých a silných firem – asi není mnoho lidí, kteří by neslyšeli o firmě Zynga a jejich hrách Farmville nebo Mafia Wars. Zajímavé bylo především peněžní vyjádření hodnoty uživatelů Facebooku. K získání jednoho hrajícího uživatele je prý totiž potřeba 1 až 3 USD, přičemž návratnost činí jen 0,04 USD/měsíc od neplatícího hráče a 2 USD/měsíc od platícího hráče. Je tak velmi důležité mít obrovskou hráčskou základnu. Celkově však platí, že Facebook je velká příležitost, ale i velká loterie. Sázka na hru může, ale také nemusí vyjít.

Poslední byl na řadě Lukáš Stibor, který do diskuze přinesl ještě poslední úhel pohledu na hry a to ten mobilní. On a jeho kolegové vytvořili například hru SUPER JUMP pro Coca-Colu, integrovanou hru pro Nokii nebo mobilní hru Čtyřlístek. Lukáš vyjádřil svůj obdiv především obrovskému vývoji v mobilních technologiích za posledních několik let. Na jedné straně zmínil rok 1998 a mobilní telefon Nokia 5110 se svým legendárním hadem, na druhé straně však také rok 2011 a nejnovější iPhone 4 s hrou Infinity Blade 2. Rozdíl mezi těmito dvěma roky a celkový vývoj je tak obrovský, že prý dnes běžně vlastníme větší informační kapacitu, než měl první raketoplán na měsíc v roce 1969. Svou část prezentace nakonec uzavřel zajímavým číslem. Mobilní hry prý hrají více ženy než muži. Konkrétně je to 53 % žen a 47 % mužů.

Na závěr setkání padlo několik otázek na všechny čtyři pozvané, kteří si mikrofon podávali jako horkou bramboru. Jednou z těch zajímavějších byla například otázka, zda je pro hry vůbec důležitý příběh. Na tom se pánové celkem shodli, že u normálních PC her je příběh stále důležitou součástí, ovšem v online hrách nemá absolutně žádné místo. Každý příběh totiž musí někdy skončit a online hry se naopak z celkem pochopitelných důvodů snaží o hru bez konce.

Další zajímavou otázkou byl dotaz na první hru, kterou pozvaní hráli a na kterou nedají dopustit. Nejmladší z nich, Lukáš Stibor, k překvapení většiny publika, uvedl jako svou první pořádnou hru již několikrát zmíněnou Mafii. Navíc se ovšem vyjádřil, že „dvojka“ ho silně zklamala. Dále padaly i starší tituly, z nichž bych zmínil především Dunu, ale třeba i Lords of Midnight, kterou konkrétně zmínil nejstarší z pozvaných Martin Klíma. Na to už, oproti Mafii, nereagoval prakticky nikdo. Přece jen bylo publikum veskrze studentské a tak někteří starší operační systémy než Windows 95 ani nezažili.

Fotografie: Filip Vostrý